Počteníčko o dobré muzice...
A co víc? Tu muziku si u nás můžete půjčit!
(Kliknutím na název alba zjistíte jeho dostupnost. Pokud je dokument půjčený, můžete si ho po přihlášení do čtenářského konta zarezervovat, pokud půjčený není, můžete si ho nechat připravit pomocí služby Objednávka knih/CD/DVD.)
Frontman skupin Soundgarden, Temple of the Dog a Audioslave vydal čtvrté sólové album. Po přešlapu Scream (2009), na němž pod producentskou taktovkou R&B guru Timbalanda zkusil proniknout na taneční parkety diskoték, ohlásil comeback Soundgarden, vydal s nimi velice slušné album King Animal a také podnikl sólové akustické turné. A to bylo zřejmě největší inspirací nového alba. Cornell natočil Higher Truth jen s výpomocí producenta Brendana O’Briena, bubeníka Matta Chamberlaina, klavíristy Patricka Warrena a v několika písních využil i smyčcové nástroje v aranžích Anne Marie Simpson. Písně jsou převážně ve znamení akustické kytary a zpěvu, což umožní vyniknout Cornellovu skladatelskému talentu. A nutno přiznat, že se z grungeového křiklouna a divouse stal nápaditý autor, kráčející ve stopách těch nejlepších písničkářů. Album otevírá naléhavá píseň Nearly Forgot My Broken Heart, tvářící se díky pomalému začátku s mandolínou jako balada, ale po chvíli se rozjede do středního tempa. Její chytlavou melodii zaručeně nedostanete z hlavy už po prvním poslechu. Vzdušná a uvolněná Dead Wishes místy připomene melodiku Beatles, či sólového Lennona, stejně tak Worried Moon. Poté album pokračuje převážně v pomalejším tempu. V Before We Disappear je další hitovou melodií, podobně jako Through the Window nebo Josephine, snadno můžeme vystopovat odkaz Neila Younga nebo Jeffa i Tima Buckleyho. Je až udivující, s jakou lehkostí sype Cornell jednu chytlavou melodii za druhou a nemusí nikam pospíchat. Překvapením je i uvolněný zpěv. Dřívější ječák vystřídala přirozenější poloha, zůstal ale typický, lehce nachraplaný hlas, který se občas dotkne vyšších poloh, ale používá je s rozvahou a střídmě. Jakkoli ovšem předvedl Cornell silné momenty v první půlce alba, tak to nejsilnější ještě přijde. Jedním z vrcholů je pozvolna gradující Murderer of Blue Skies, kde se znovu ozve i bohatší nástrojovka. Podobně narůstá i titulní Higher Truth s klavírem, opět upomínajícím Johna Lennona. Poklidný úvod jen těžko dává tušit, co přijde. Další silná melodie a chytlavý refrén, krátké kytarové sólo a nakonec chorál beze slov, který musí skvěle fungovat na koncertech. Let Your Eyes Wander je další klidná plně akustická píseň, živější je následující Only These Words s pohádkovým námětem, beatlesovskými postupy, zajímavě vedenými dvojhlasy a též i nejchytlavějším refrénem alba. V Circling se naposledy zasníme v pomalém tempu, aby nás závěrečná Our Times in the Universe rozhýbala v tanečním duchu. Píseň odkazuje spíše na album minulé a je zdánlivě úplně jinde, než zbytek desky. Jenomže ony elektronické prvky nás provázejí po celou hrací dobu. Většina rytmických základů byla totiž vytvořena rytmickými loopy, sebranými ze soupravy Brendana O’Briena, takže zní poněkud futuristicky. Album rozhodně snese srovnání s Cornellovou prvotinou Euphoria Morning (CD 07339), z roku 1999, která představovala výraznou změnu oproti tvrdému zvuku Soundgarden. Jeho síla je paradoxně v těch nejklidnějších momentech a možná zabere více času, než jej posluchač náležitě ocení. Za pozornost stojí i tradičně silné, hodně osobní texty.
Dave Matthews Band fungují od počátku 90. let a jejich tvorba je osobitou fůzí rocku, popu, jazzu i folku. Jejich cesta k zaslouženému úspěchu může z dnešního pohledu vypadat až neuvěřitelně, takže ji v této recenzi připomenu. I přes obrovský úspěch v USA u nás totiž stále platí za záležitost pro fajnšmekry. Na počátku kariéry dovolili divákům, aby si koncerty nahrávali. Fanoušci si pásky různě vyměňovali a tímto způsobem popularita DMB brzy přerostla domovskou Virginii. Aniž by skupina měla v zádech vydavatelskou firmu a jakoukoli nahrávku, stala se brzy vyhledávanou koncertní atrakcí. První desku, EP Remember Two Things vydali nezávisle na vlastní značce Bama Rags v roce 1993. Alba se bez jakékoli podpory médií prodalo neuvěřitelných 60000 kusů. To jen díky koncertní reputaci skupiny. Netrvalo dlouho a skupina podepsala smlouvu s kolosem RCA. Debutové album Under the Table and Dreaming se bez výraznější podpory labelu vyšplhalo na jedenáctou příčku americké hitparády. RCA zvolili nezvyklou taktiku - klipy k písním vznikly až po vydání, rozhovorů v tisku proběhlo jen několik málo, album se ale prodávalo velmi dobře. V roce 2000 jeho prodeje šestkrát přesáhly platinovou desku (čili přes šest milionů prodaných nosičů). Druhé album Crash z roku 1996 obsadilo rovnou druhé místo a píseň So Much to Say skupině vynesla i cenu Grammy. V roce 2000 přesáhly prodeje 7 milionů nosičů. Příběh skupiny pokračuje takřka nezměněným scénářem. Dosud vydali dalších šest řadovek, každá vždy obsadila první místo hitparády, prodeje vždy několikanásobně překročily platinu, výjimkou je až poslední album Away from the World z roku 2012, to dosáhlo „pouze“ na zlatou desku. Což je v době nelegálního stahování pořád úctyhodné. Kromě řadových desek jim vyšla celá řada koncertních nahrávek i v DVD podobě. Na nich hudebníci natahují songy do rozsáhlých jamů, zvou si řadu hostů, do nového kabátu oblékají rozmanité převzaté písně. Koncerty většinou přesahují tři hodiny a jsou dle všeho jedna velká párty. Za pozornost stojí i nápadité klipy, v nichž Matthews uplatňuje i herecký talent (věnoval se divadlu, než se proslavil s DMB a příležitostně se objevuje v menších rolích i ve filmech). Skupina překonala i tragické úmrtí saxofonisty Leroie Moora, za nějž nastoupil geniální Jeff Coffin, známý ze skupiny Bély Flecka, který se s DMB na pódiu též příležitostně objevuje. V posledních letech přibrali ještě trumpetistu Rashawna Rosse, neoficiálním členem je od počátku i kytarista Tim Reynolds. Výběr The Best of What‘s Around na prvním disku chronologicky mapuje dráhu skupiny do roku 2005. Zastoupeny jsou nejslavnější písně, takže je ideální pro někoho, kdo se s jejich tvorbou teprve seznamuje. Druhý disk potom nabízí další porci písní, tentokrát v koncertním provedení. Na závěr ještě dodám, že letos Dave Matthews konečně navštíví i Českou republiku. Sice jen s Timem Reynoldsem, ale i tak půjde o splněný sen jeho tuzemské fanouškovské základny.
Skupina All Them Witches vznikla v Nashville v roce 2012 jen pár měsíců na to vydala debutové album. Our Mother Electricity je až po okraj naplněné psychedelickým bluesrockem, který se vyhrabal odněkud z močálů a je řádně načichlý bourbonem a doutníky. Album má navíc na dnešní dobu až nezvykle přirozený zvuk s minimem úprav. Je znát, že se s živelnou hudbou pánové moc nemazlili a díky tomu jinak „dýchá“, než většina současné produkce, ani bych se nedivil, kdyby jej celé natočili živě. Pomalý a hutný bluesový základ je obalen aurou mystična, což skupině ještě přidává na atraktivitě. Klasickou sestavu kytara – basa – bicí doplňuje v některých písních fender piano, zvuk příznačný pro jazzrockovou scénu 60. a 70. let a nástroj v bluesovém žánru slyšený jen zřídka, případně hammondky. Na ně hraje prozatím hostující, ale dnes již plnohodnotný člen skupiny Alan Van Cleeve, který je i zručným houslistou. Po celou dobu alba nás provází lehce nedbalý zpěv baskytaristy Micheala Parkse jr., který je zároveň hlavním autorem leckdy pozoruhodných textů. Bubeník Robby Steabler, jehož styl hraní připomene legendárního Johna Bonhama z Led Zeppelin, má zároveň na starost i výtvarnou podobu alb. Kytarista Ben McLeod prohání svůj nástroj řadou efektů, které připomenou například Jimiho Hendrixe. To zejména v pomalé Elk.Blood.Heart, kde je kytara doslova vykoupaná ve phaseru. Tato skladba, která by se dala považovat za středobod celé desky, zajímavě graduje a závěrečné kytarové čarování upomíná i na již zmíněného kytarového mága. Witches staví své skladby na jednoduchých motivech, vycházejících z kolektivního jamování. Důkazem budiž Until it Unwinds, monotónní, ale uhrančivý monument s foukací harmonikou a rozostřeným zpěvem s mantrou „something is wrong with me, I can’t see“. Vše umocňuje hřejivý, ale mírně zneklidňující zvuk fender piana. Zklidnění nabídnou akustické písně Easy a Family Song for the Leaving, kde skupina nabídne až nečekanou podobu své tvorby. Tam má blízko i k country rocku Creedence Clearwater Revival, zkříženým s ranými Pink Floyd, které připomenou především táhlé tóny slide kytary. Skutečně pozoruhodný debut zatím ne moc známé skupiny, které v tomto roce vyjde již čtvrté album. A možná ukazují cestu, kudy by se mohlo vydat novodobé blues.
Co nového v hudebním - Dr. John