Dnes 10. 9. 2015 si připomínáme smutné 10. výročí úmrtí bývalého ředitele lounské knihovny Ivo Markvarta. Na hřbitově v Podbradci v 15.00 hodin odpoledne položila současná ředitelka knihovny Dagmar Kučerová květinu od lounských knihovníků a čtenářů. Hrob příchozí vyzdobili texty a úryvky z jeho knih, neformálně, jednoduše, prostě, bez oficialit, tak by to právě on chtěl, zavzpomínali příchozí na tuláka a knihovníka Markvarta.
Bouřka a déšť jakoby dokreslovala obrázek dnešního dne...
Ivo Markvart
…mohu být jen tulákem nebo knihovníkem…
Dětství, studia, zaměstnání
Ivo Markvart se narodil 8. června 1956 v Podbradci č. p. 20 (Mšené Lázně, okres Litoměřice), zemřel 10. září 2005 tamtéž. Dětství prožil v Podbradci v rodině sedláka, starousedlíka, společně se svými dvěma staršími sestrami (Marií a Hanou). Otec odmítl vstoupit do JZD, za což byl opakovaně vězněn, zároveň měl úředně zakázaný pobyt v domovském Podbradci. Se synem se tak viděl zřídka.
Obrázky z dětství se často objevují v jeho knihách (moudrá babička, chození bosky v přírodě, tulácké prozkoumávání různých stavení, králíkárny, potulní voříškové -kamarádi, miniaturní půllitr v hospodě a poslouchání příběhů štamgastů, návštěvy tajemných zarostlých sadů, ukrývání ve vykotlané vrbě, první filozofické otázky, vesničtí koňáci, kteří mu půjčovali otěže, žáby v trávě, lezení po stromech, sklizeň lískových oříšků, staré dílny vesnických řemeslníků). Také vzpomínky na tragickou nehodu - pád pod kola traktoru, který přežil.
Dědeček z matčiny strany byl také vězněn, zemřel před druhým nástupem do vězení. Rodině byl částečně zkonfiskován majetek (koně a krávy). Babička s maminkou hospodaří téměř bez peněz, chovají kozy, aby se rodina uživila. Maminka nikdy nevstoupila do JZD, pracovala na poli, čímž vydělávala na nejnutnější zabezpečení rodiny. Jako vzdělaná intelektuálka se však raději věnovala četbě Literárních listů pod stromem na poli …
Základní školní docházku absolvoval v Ředhošti, Ječovicích, Brníkově a ve Mšených Lázních (ukončeno 1969). Dále na roudnickém gymnáziu (ukončeno 1975 maturitou), na které má hrozné vzpomínky kvůli stalinskému teroru ředitele Pohla. Vzpomíná na strach kantorů a na studium jako na temné období. Utíká k domácí vybavené knihovně, do které starší sestra vozí z Prahy samizdaty. Markvart sám, jako starší student, chodí za školu a toulá se po pražských antikvariátech. Po ukončení středoškolského studia vykonává dvakrát neúspěšně přijímací zkoušky na FF UK. Nepřijetí nelituje, pracuje jako brigádník - vykladač vagonů v pražské Libni. Je zařazen do romské party, kde je mu pro jeho intelekt přezdíváno „doktůrek“. Baví Romy, kteří za něj pracují.
Od roku 1975 pracuje jako obchodní referent Národního podniku Staviva.
V roce 1976 nastupuje na Střední knihovnickou školu v Praze (dvouleté studium), kde se setkává s podobně založenými osobnostmi. Vyměňují si zakázané texty, čtou buddhistické knihy. Důležité je také setkání s Vráťou Brabencem z „Plastiků“ - každý den považuje za svátek. Po maturitě na knihovnické nástavbě (ukončeno 1978) přeci jen nastupuje na filozofickou fakultu v Praze, která naprosto nesplňuje jeho očekávání. Místo přednášek chodí do blízké moravské nálevny vín. Začíná pracovat na diplomové práci „Tři soukromí editoři první poloviny dvacátého století: Jaroslav Šnajdr, Bohuslav Henrich, Jan Pohořelý“.
Studia končí v roce 1982 a vrací se do Národního podniku Staviva jako referent pro pořádání výstav a veletrhů.
V letech 1986 – 1987 pracuje v Československých keramických závodech (redakční práce a výstavy)
V letech 1987 – 1988 pracuje jako samostatný historik umění v Galerii Benedikta Rejta v Lounech.
V roce 1988 se vrací zpět do Prahy jako redaktor časopisu Amatérská scéna. Toto období považuje za „vzrušující intermezzo, setkávání se s texty silných osobností“.
O víkendech rozváží poštu v Podbradci.
Spolupracuje s rozhlasovou stanicí Regina Praha, která vysílá jeho literární recenze.
V dubnu 1990 je jmenován ředitelem Okresní knihovny v Lounech, od 1997 se mění statut na Městskou knihovnu Louny.
Markvat tragicky umírá v noci 10. 9. 2005 téměř před branami podbradského hřbitůvku, kde je uložen v rodinném hrobě č. 58. Poslední rozloučení se konalo v kostele sv. Floriana v Podbradci, kam se přišlo rozloučit více než 200 smutečních hostů.
Práce v knihovně
Markvart prosazuje, že knihovnictví musí být postaveno na roveň školství. Odkazuje se na západoevropské knihovny, které působí jako kulturní centra (příjemné útulné prostředí, minigalerie, kavárničky, knihkupectví…). Prosazuje spolupráci s věhlasnými architekty na nových podobách knihoven. S Davidem Vávrou připravuje návrh rekonstrukce nové knihovny.
Pokračuje v budování kvalitního knihovního fondu. Nepovažuje za důležité statistiky, apeluje také na odbornou veřejnost, aby nakupovala jen kvalitní literaturu.
Bojuje proti zániku místních lidových knihoven. Opakovaně osobně navštěvuje Ministerstvo školství a posléze se mu podaří získat příspěvek na regionální funkce knihoven.
Práce mimo knihovnu
Zakládá několika občanských sdružení na Lounsku a Litoměřicku (Občanské sdružení Vesnice – domov – krajina, Občanské sdružení Knihovna třetího tisíciletí). Snaží se o péči o kulturní památky na Slánsku a Zlonicku. Iniciuje akce na opravy kostelů v Černochově, Ječovicích, na Peruci, v Podbradci. Zasluhuje se o znovuotevření kostela v Kostelci nad Ohří. Zde promluvil při jeho otevření 10. 9. 2005 dopoledne (několik hodin před svou smrtí).
Zasloužil se o „pouhou“ rekonstrukci Vrchlického divadla, nikoli přestavbu na víceúčelové kulturní zařízení. Nechtěl z něho mít jednou tělocvičnu nebo diskotéku…
Práce s dětmi, dětské knihy, tvorba
Jedním z nejzásadnějších setkání bylo to s Jaroslavem Dostálem, ředitelem základní školy v sousedství, prosazují společné heslo „Knihovna školou, škola knihovnou“.
Pracuje na průzkumech mezi dětmi, zkoumá vztahy školáků a cizinců (je zřejmý kladný vztah k Vietnamcům, Číňanům, Japoncům, negativní k Romům). Zahraniční školáky ve srovnání s českými považuje za nadprůměrné. Za negativní považuje vysedávání dětí u internetu a počítače a odklon od knih. Ideálně chce „dostat internet ze škol“. Na základní škole pořádá tzv. „knihovnické češtiny“, v nichž žáky seznamuje se spisovatelským a novinářským řemeslem a s ošemetností mateřského jazyka. Na konci hodiny zadal otázky, na které děti doma odpovídaly a malovaly k nim obrázky (základ pro jeho studie).
Pracovat s dětmi začíná pracovat hned po nástupu do knihovny na počátku 90. let, první studii zveřejňuje v novinách již v srpnu 1991. Zřejmý vliv spisovatele a kantora Františka Křeliny (podobná filozofie práce s dětmi, anonymní ankety, upřímné odpovědi dětí). Po nástupu počítačové vlny cítí útlum. Svět virtuální reality ho šokuje, což je zřejmé na přípravě jeho poslední knihy věnující se vývoji dětské psychiky v souvislosti s počítači. Řeší také témata pro dospělé čtenáře (František Fajtl, Marie Školová), ovšem i zde se zabývá časovým prostorem dětství.
Vize, přání, názory
„Mohu být jen tulákem nebo knihovníkem. Je to opojné brouzdat se v potůčcích, je to opojné přebývat v prostředí tak nepěchovaném myšlenkami, vizemi.“
Miluje starý venkov, České středohoří, nenávidí drancování přírody, vytěžování kopců. Dnešní venkov považuje za koncentrované prázdno, prokládané jídlem, hospodou a televizí Nova. Řeší problematiku knihovnictví, kterou považuje za stejně důležitou jako školství. Veřejně komentuje stavbu nové Národní knihovny na Letné, prosazuje, že musí být novou dominantou Prahy. Propaguje jasné vize a vyhraněné koncepce v kultuře i vzdělávání. Odvrácenou stranou osobnosti jsou některé jeho vlastnosti, často je nepříjemný, kritický, umanutý, neodbytný. Je náročný k sobě i okolí, je zvyklý říkat pravdu, byť nepříjemnou. Rychleji mluví, než přemýšlí. Je však mimořádně vzdělaným, cílevědomým a zapáleným člověkem.
Sní o nové knihovně: „Je to baráček svěží s věží, hodinami, bude tam japonská zahrada, divadélko, kavárnička, meditační prostůrky.“ Knihovny musí být místy, kde je radostí setrvat.
Bibliografie:
- odborné články v periodikách Amatérská scéna, Literární noviny, Čtenář, REGIZ, Svobodný hlas, Lounský Press aj. (viz Základy bibliografie PhDr. Ivo Markvarta. K vydání připravil: Sedláček, Jiří. Vyd. 1. Louny, 2010. 85 s.)
Rabasová, Markéta; Štefanová, Veronika. Kouzelné příběhy na dobrou noc. Editor: Markvart, Ivo. Ilustrace: Rabasová, Markéta; Štefanová, Veronika. Grafická úprava: Jiskra, Jan. Vyd. 1. Louny: Základní škola J. A. Komenského, 1996. 34 s.
Brzy jazyk neomrzí: příběhy, sny, úvahy (a kresby) dětí z Lounska. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Jiskra, Jan. Vyd. 1. Louny: Základní škola J. A. Komenského a Městská knihovna Louny, 1997. 41 s.
Můůůůůzeum dětských múz: úvahy a kresby dětí na téma muzeum. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Jiskra, Jan. Vyd. 1. Louny: Základní škola J. A. Komenského a Městská knihovna Louny, 1997. 51 s.
Svou tvář ti skrýti do vlasů: z listů Konstantina Biebla Marii. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Lencová, Radana. Vyd. 1. Louny: Městská knihovna Louny, 1998. 1 s., [41] s. : il.
Dronte rmutů i vermuthů: texty a kresby z dějin 4. A. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Lencová, Radana. Vyd. 1. Louny: Městská knihovna Louny a Gymnázium Václava Hlavatého v Lounech, 1998. 39 s.
(ne)čtou, (ne)čtou, (ne)čtou - jdou tou cestou klikatou: názory, nápady, postřehy, příběhy a kresby školáků. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Jiskra, Jan. Vyd. 1. Louny: Městská knihovna Louny, 1999. 55 s.
Školová, Marie, Zlonické dětství zvědavé holky. Texty vybral, uspořádal a k vydání připravil Markvart, Ivo. Vyd. 1. Louny a Zlonice: Městská knihovna Louny a Památník Antonína Dvořáka Zlonice, 2000. 71 s.
Fajtl, František, Z Donína do oblak: vzpomínky válečného letce na dětství a mládí. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Jiskra, Jan. Vyd. 1. Louny: Městská knihovna Louny, 2000. 54 s.
Brzy jazyk neomrzí: příběhy, sny, úvahy (a kresby) dětí z Lounska. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Jiskra, Jan. Vyd. 2. Louny: Základní škola J. A. Komenského, 2001. 42 s.
Děti v krajině barev. Markvart, Ivo a školáci Lounska. Kresby: Červenáková, Lucie; Pšeničková, Anežka. Grafická úprava: Lencová, Radana. Vyd. 1. Louny: Městská knihovna Louny, 2001. 10 s.
Hrdlička, Jaroslav. Vlastimil Kybal: doma a v exilu. K vydání připravil a fotodokumentaci vybral: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Bobková, Kateřina. Vyd. 1. Louny: Obecní úřad Peruc ve spolupráci s Občanským sdružením Knihovna třetího tisíciletí a Městskou knihovnou Louny, 2001. 48 s.
Naše paní profesorka Marie Škaloudová: 29. 1. 1914 – 27. 1. 2002. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Vyd. 1. Louny: KDU-ČSL, 2002. 7 s.
Na květech bodláků: čtyři roky v nejsuprovější třídě lounského gymnasia. Text vybral a k vydání připravil: Markvart, Ivo. Grafická úprava: Lencová, Radana. Vyd. 1. Louny: Občanské sdružení Knihovna třetího tisíciletí, Gymnázium Václava Hlavatého v Lounech a Městská knihovna Louny, 2003. 23 s.
Kybal, Václav. Paměti statku číslo 45 a 46 v Černochově: faksimile rukopisu. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Komentář napsal: Hrdlička, Jaroslav. Vyd. 1. Louny: Společnost Vlastimila Kybala a Městská knihovna Louny, 2003. 51 s.
Cizinci tu nejsou cizí! (?): názory lounských školáků: názory dětí cizinců: pohledy pedagogů. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Kresby: Sato, Tsubasa. Vyd. 1. Louny: Městská knihovna Louny a Občanské sdružení Knihovna třetího tisíciletí, 2004. 46 s.
Řežu do počítače a něco hraju: odpovědi školáků (často šokující) v anketě „Já a počítač“. K vydání připravil: Markvart, Ivo. Kresby: Sato, Tsubasa. Grafická úprava: Bobková, Kateřina. Vyd. 1. Louny: Základní škola J. A. Komenského, Městská knihovna Louny a Občanské sdružení Knihovna třetího tisíciletí, 2006. 35 s.
Fajtl, František, Z Donína do oblak: vzpomínky válečného letce na dětství a mládí. Editor, předmluva a doplnění díla: Stegbauer, Jiří. Doslov: Režná, Jitka Vyd. 2., Dopl. 1. Praha: Ostrov, 2008. 144 s.