Vloni se recitační přehlídky nekonaly, je šílená, sci-fi, doba. Kdyby nám ji nějaký blázen před časem popisoval, a tvrdil, že v ní budeme žít, nevěřili bychom. Přes své nejrůznější výhrady k různým těm on-line (přednes je o kontaktu, komunikaci, setkání, dialogu!), unavená tím loňským prázdnem, jsem se nakonec nadšeně jako lektorka účastnila nejen seminářů, ale i několik recitačních přehlídek on - line. Každá probíhala poněkud jinak a nyní se pokusím podat zprávu o

 

Krajském kole recitační přehlídky Dětská scéna 2021

11. května 2021 od 13:00 hodin

(Městská knihovna Louny)

 

Pro mne byla tato oproti jiným on-line přehlídkám výjimečnou tím, že lektoři neobdrželi k posouzení natočená videa recitací, ale děti přednášely přímo do kamery – na živo. Program byl vlastně stejný jako v minulých letech. Odpřednášela polovina přihlášených, lektoři (Vítek Malota, Johanka Prošková a moje maličkost) se poradili, následovala druhá polovina, porada, vyhlášení výsledků, rozborový seminář, za 4 hodiny vše odbyto. Opět vše řídila a moderovala ředitelka knihovny Dáša Kučerová. Pro diplomy a drobné dárky si pak děti došly do knihovny, ovšemže za požadovaných hygienických opatření. Kdo zažil úžasnou atmosféru přehlídek v lounské knihovně, mohl postřehnout, že její duch se vznášel i nad tou letošní, zejména díky nadšencům z knihovny, kteří vše zajišťovali a dokázali i za těchto podmínek onoho ducha probudit, věřte nebo nevěřte.

Dětí přednášelo do kamery celkem 19. Plnohodnotného přednesového hodnocení nejsem schopna, dle mého názoru se jednalo o „nápodobu přednesu“ (ale díky za ni!) a každý recitátor se s ní vyrovnával jinak. Někoho přemohla tréma, pochopitelně, vždyť vstřícné publikum může někomu pomoci ji překonat. Někde naopak nepřítomnost publika přinesla klid, ten ale leckdy zapříčinil oslabení touhy po sdělení.

V 1.kategorii vystoupila jen trojice přednášejících. Dvě děti víceméně text odříkaly i s různými navyklostmi, vlnkováním apod., ale Štěpánka Bártová Dědečkovu básničku s dospěláckých podtextem Česká kuchyně říkala velmi přirozeně a uvěřitelně a obohatila ji sama sebou (získala Cenu lektorského sboru).

Z 2. kategorie se na obrazovce objevilo devět dětských tváří. Převážně recitovali podnětné texty, spíše kratší, většinou od Miloše Kratochvíla, všechny se mohly dočkat osobité dětské interpretace. Ale někdy se tak nestalo – jako by nebyly interprety při rozboru objeveny v textu nabízené možnosti (např. u textu Oříšek, autorka Hana Doskočilova). Nejvíce zaujala Macourkova Želva, kterou s moc hezkým nadhledem odvyprávěla Kateřina Michanková. Však také postupuje na národní přehlídku, i přes drobné nedostatky v zacházení s typickým Macourkovým „netečkováním“.

V 3. kategorii recitovalo dětí pět. Pro postup na národní přehlídku byla zvolena Pavla Belancová, která si dobře poradila s textem Petra Nikla Ananasová pohádka, pro přednes s poměrně náročným. Pohrávala si s ním, bavila se jím, pracovala s tempem, zajímavě a sdělně. Ale i ostatní přednesy v této kategorii lze považovat za zajímavou dramaturgii a téměř všichni účastníci obrazovkového defilé nějak oslovili neviditelné publikum. Byla udělena 3 ocenění – za nadějné nakročení k přednesu, za sympatický přednes a za statečný přístup k přednesu (tréma zapříčinila, že recitátorky třikrát začínala…)

4. kategorii zastupovaly dvě recitátorky, ale i tak se našla postupující, Laura Rousová. Velmi zaujala dramaturgickým počinem – vybrala si verše indických autorů, které dokázala seřadit do vypovídajícího celku, plně využila jejich formy, smysluplně zacházela s veršem a naplnila pásmo svou osobitou sdělností. Jen škoda, že s ní nemohli lektoři o jejím výkonu pohovořit, neboť se neúčastnila rozborového semináře, který proběhl po vyhlášení. Ale takových bylo více.

Doufejme, že se v příštích letech už budeme vždy potkávat na recitačních přehlídkách jen jako člověk s člověkem, nikoliv přes obrazovku.

 

Ema Zámečníková, lektorka poroty