Dr. John je legenda americké hudby, klavírista a zpěvák oceněný již šesti cenami Grammy, vyhledávaný session man, geniální aranžér, zhmotnění všeho, co se především v jazzu a blues odehrálo v uplynulém století. Narodil se v New Orleans 21. 11. 1940 jako Malcolm Rebennack. V 50. letech se učil u těch nejlepších hráčů, postupně se přes baskytaru a kytaru dostal ke klavíru a tomu zůstal věrný už napořád. Potom, co mu bylo doporučeno, aby raději opustil rodnou Louisianu kvůli pletkám se zákonem, přestěhoval se i s několika tehdejšími spoluhráči do Los Angeles, kde, kromě již zaběhnutého životního stylu plného narkotik, nahrával, s kým se dalo, například se mihl na prvním albu Franka Zappy (CD 06893) a několika albech bluesové skupiny Canned Heat.
Co nového v hudebním - Dr. John
(Kliknutím na odkazy zjistíte aktuální dostupnost nosičů. Pokud je dokument půjčený, můžete si ho po přihlášení do čtenářského konta zarezervovat, pokud půjčený není, můžete si ho nechat připravit pomocí služby Objednávka knih/CD/DVD nebo rovnou vyrazit do hudebního oddělení.)
CD 12147
Dr. John – Ske-dat-de-dat (2015)
Proměnlivá sestava hráčů, přezdívaná The Wrecking Crew je zachycena na mnoha populárních nahrávkách druhé poloviny 60. let. A tak se stalo, že jedno nahrávání slavných Sonny & Cher skončilo dříve, než bylo plánováno, a Rebennack neváhal využít času ve studiu k nahrání své první sólové desky. Album Gris-Gris (CD 10502) se tak zrodilo během pouhých několika hodin, což se dneska může zdát jako nemožné. Přestože ani tehdejší prezident Atlantic Records Ahmet Etregün netušil, jak zvláštní, hypnotickou hudbu pojmenovat, natož pak prodat, halucinogenní deska si brzy našla své příznivce mezi hippies a stala se kultem. Načež se zrodila i jevištní postava Dr. Johna, pojmenovaná po jakémsi léčiteli z Louisiany z 19. století.
Následovalo několik dalších alb v podobném duchu, zahrnující vlivy New Orleanského funku, jazzu, voodoo zaříkávání, jen zřídka naznačující dobový rock, byť zvukem i náladou jsou silně psychedelické. Následovala úspěšná turné, začátkem 70. let poprvé zavítal do Evropy. Účastnil se nahrávání Exile on Main Street od Rolling Stones (CD 00867), což mu Jagger, Richards a saxofonista Bobby Keys oplatili účastí na albu Sun, Moon & Herbs (CD 10504), na němž hostuje i doktorův občasný spolupracovník Eric Clapton se svou tehdejší doprovodnou skupinou. Následovala změna stylu směrem ke klasickému funku a jazzu, občasné odbočky k tradičním stylům, oblíbeným v Louisianě v prvních dekádách 20. století (ragtime, zydeco), poprvé na albu Dr. John’s Gumbo z roku 1972 (CD 10505). Během 70. let se písně jako Right Place Wrong Time nebo Such a Night objevují i v hitparádových žebříčcích (obě na In the Right Place (CD 10506).
V 80. letech nastal útlum, Rebennack konečně překonal závislost na drogách a znovu nastartoval již poněkud skomírající kariéru. Však v roce 1989 získal první Grammy za duet s Rickie Lee Jones. V devadesátých letech se vrátil ve výtečné formě na albech Anutha Zone nebo Television (s hostujícím Anthony Kiedisem z Red Hot Chilli Peppers a saxofonistou Randy Breckerem). Nahrál album písní Dukea Ellingtona, nazvanou Duke Elegant, zavzpomínal na spirituály a tradicionály na deskách Going Back to New Orleans nebo N'Awlinz: Dis Dat or d'Udda, nazpíval Donovanovu Season of the Witch na soundtrack k filmu The Blues Brothers 2000, produkoval skvělé soulové album Talkin‘ to Strangers od Shemekie Copeland (CD 05504), hostoval na Let the Talk Hugha Laurieho (CD 10420, na druhé album Didn’t It Rain (CD 11444) nahrál Laurie skvělou Rebbenackovu pecku Wild Honey), spolupracoval s Danem Auerbachem z Black Keys na dalším skvělém záseku Locked Down (CD 11377), na kterém předvádí dokonalý průnik své staré tvorby s dravějším přístupem mladších spoluhráčů.
Aktuální řadovka Ske-dat-de-dat je jeho devětadvacátým studiovým albem a zároveň poctou Louisi Armstrongovi. Dr. John ve spolupráci s pozounistkou Sarah Morrow neváhal písně obrátit naruby a postavit je hlavou dolů, aby jim tak dal zcela nový kabát. Jednotícím prvkem, táhnoucím se celým albem, je trubka, na kterou se představí celá řada hostů. Úvodní, nejznámější Armstrongova píseň What a Wonderful World začíná jako gospel díky vokálnímu souboru Blind Boys of Alabama, ale pokračuje v duchu řádně rozjetého new orleánského funku. Dr. John totiž neváhal tuto píseň zrychlit a přidat ostré vyhrávky dechové sekce. Píseň korunuje trumpetové sólo Nicholase Paytona a děje se toho v ní tolik, až se Vám zatočí hlava. Opravdu radostná oslava toho krásného světa. Z Mack the Knife nezůstal kámen na kameni. Možná něco málo z původní melodie, ale po swingu ani památky. Na řadu přichází razantní funk hip-hopový rytmus, dechová sekce střílí jednu vyhrávku za druhou a vzájemně se překřikuje, Johnovo frázování připomíná umírněnou podobu Jamese Browna. Kromě trumpetisty Terence Blancharda si zde střihne krátký free style rapper Mike Ladd. Tight Like This Vás přenese do kubánského baru. Mírně ospalou atmosféru přiopilé rhumby provází legendární kubánský trumpetista Arturo Sandoval a i zde zní rap, tentokráte roztomilou angličtinou se španělským přízvukem z úst rapperky Telmary. Sandoval se na albu objeví ještě jednou v pomalé baladě Memories of You, kde je Satchmova ducha cítit nejvíce. V Gutbucket Blues předvádí dechaři kousky, upomínající na skupiny jako je Chicago nebo Blood Sweat & Tears. Duet s Bonnie Raitt v I’ve Got a World on a String se drží tradičního big bandového swingu, starodávný spirituál Sometimes I Feel Like a Motherless Child procítěně zpívá černošský soulman Anthony Hamilton a ani tady nezůstalo nic z původní podoby. Jen támhle zpoza rohu vykukuje blues a spokojeně se usmívá. V Nobody Knows the Trouble I’ve Seen sice zůstal zachován gospelový nádech, zejména ve výrazu hostující zpěvačky Ledisi za doprovodu vokalistek McCrary Sisters, ale i tato píseň je řádně odpíchnuta rychlejším tempem. Wrap Your Troubles je pomalé blues s Alabamským sborem a Terencem Blanchardem. Shemekia Copeland zpívá duet s doktorem v Sweet Hunk O’Trash, opět v rytmicky rafinovaném new orleánském kabátě. Album uzavírá When You‘re Smiling, kterou sice známe jako rychlou píseň, ale tady se zpomalí do příjemného středního tempa se základem v latinsko-americké hudbě. Hostuje zde new orleánská „dechovka“ The Dirty Dozen Brass Band, která navazuje na tradici tamních pochodových kapel, účinkujících například na festivalu Mardi Gras. A není vůbec těžké si představit, jak při ní účastníci alba defilují ulicemi New Orleans v pestrobarevných oblecích a maskách společně s alegorickými vozy za mohutného jásotu přihlížejících právě při Mardi Gras.
Důležité je i to, že přes obrovské množství lidí, kteří na albu hrají, se ani na moment neztratí hlavní myšlenka pocty Louisi Armstrongovi, ani není zastíněn hlavní protagonista a to ani tehdy, když přenechává prostor přizvaným hostům. Jeho klavír je totiž dalším důležitým pojítkem jednotlivých písní. Přes odvážné aranže album nikdy nesklouzne k parodii nebo dokonce experimentu beze smyslu. Dr. John, s šibalským pohledem na obalu desky a hlasem spokojeně vrnícího starého kocoura, vyhřívajícího se na sluníčku, patří k těm, kteří „vědí“ a jeho místo na slunci je opravdu zasloužené.