25. 3. 2020

ODPOVĚDI ZASÍLEJTE NA E-MAIL kucerova@mkl.cz.
Do předmětu e-mailu uveďte "PSY_20.03.25".

Úkol je těžký, za jeho splnění můžete získat 3 majáčky.

Re-gnóza

Vaším úkolem je prostudovat text, zamyslet se nad ním. Napsat si základní poznámky k vlastní re-gnóze. V 10 bodech napsat osobní re-gnózu k současné situaci.

Corona - zpětná předpověď: Jak budeme ohromeni, až krize skončí

(Published on 2020 M03 19)

V současné době se často ptám, kdy Corona „skončí“ a všechno se vrátí do normálu. Moje odpověď: nikdy. Existují historické okamžiky, kdy budoucnost mění směr. Říkáme jim bifurkace. Nebo hluboké krize. Ta doba nyní nastala.

Svět, as we know it, se mění. Za ním však přichází nový svět, jehož formaci si můžeme alespoň představit. Za tímto účelem bych vám rád nabídl cvičení, se kterým jsme měli dobré zkušenosti v procesech utváření vizí ve organizacích. Říkáme tomu REgnóza. Na rozdíl od PROgnózy se touto technologií nedíváme do budoucnosti. Ale od budoucnosti ZPĚT do dneška. Zní to šíleně? Zkusme to:

Re-gnóza: Náš svět na podzim 2020

Představme si situaci na podzim, řekněme v září 2020. Sedíme v pouliční kavárně ve velkém městě. Je teplo a lidé se znovu pohybují po ulici.

Pohybují se jinak? Je všechno stejné jako dříve? Chutná víno, koktejl, káva stejně jako předtím? Jako před Coronou?

Nebo ještě lépe? Když se ohlédneme, co nás překvapí?

 Budeme překvapeni, že sociální odříkání, která jsme museli prodělat, zřídkakdy vedla k osamělosti. Naopak. Po počátečním šokovém strnutí si mnoho z nás ulevilo, že se mnoho shonu, mluvení a komunikace na více kanálech najednou zastavilo. Zřeknutí se práva nemusí nutně znamenat ztrátu, ale může dokonce otevřít nové možnosti. Někteří to již známe, například jsme zkusili intervalový půst - a to jsme si pak jídlo užili. Fyzická vzdálenost, kterou si virus vynutil, paradoxně také vytvořila novou blízkost. Potkali jsme lidi, s nimiž bychom se jinak nikdy nesetkali. Častěji jsme kontaktovali staré přátele, posílili jsme vazby, které se uvolnily. Rodiny, sousedé, přátelé se přiblížili a někdy dokonce vyřešili skryté konflikty.

Zvýšila se sociální zdvořilost, kterou jsme dříve stále více postrádali.

Nyní na podzim 2020 je na fotbalových zápasech úplně jiná nálada než na jaře, kdy byly skupinové šarvátky a vztek. Zajímalo by nás, proč tomu tak je.

Budeme se divit, jak rychle se digitální kulturní techniky najednou osvědčily v praxi. Telekonference a videokonference, kterým většina kolegů vždy odolávala, se ukázaly být docela praktické a produktivní. Učitelé se o výuce po internetu hodně naučili. Homeoffice se stal pro mnohé samozřejmostí - včetně improvizace a žonglování s časem, které s tím souvisí.

Současně došlo k renesanci zjevně zastaralých kulturních technik. Najednou jste zastihli nejen záznamník, když jste volali, ale skutečné lidi. Virus vytvořil novou kulturu dlouhých telefonních hovorů bez second screenu. Samotná „message“ najednou získala nový význam. Zase se znovu komunikovalo. Nikdo nikoho nezdržoval. To vytvořilo novou kulturu přístupnosti. Závaznost.

Lidé, kteří se kvůli hektickému tempu nikdy nezastavili, včetně mladých lidí, najednou šli na dlouhé procházky (něco, co bylo dříve cizím slovem). Čtení knih se náhle stalo kultem.

Reality shows se najednou zdály trapné. Ten celý Trivia-trash, nekonečný duševní odpad, který tekl všemi kanály. Ne, úplně nezmizel. Ale rychle ztratil hodnotu.Vzpomínáte si ještě na spor o politické korektnosti? Nekonečné množství kulturních válek o ... o čem to všechno bylo? Krize znamenají především nutnost opuštění starých postupů, které tím činí zbytečnými ...

Cynismus, tento uvolněný způsob, jak si znehodnocením udržet svět od těla, byl náhle megaout. Přehnaná hysterie přehánění a strachu v médiích se po prvním vypuknutí držela v mezích. Kromě toho nekonečná vlna krutých krimiseriálů dosáhla svého bodu zlomu.

Budeme překvapeni, že léky, které zvyšovaly míru přežití, byly nalezeny již na jaře. Tím se snížila úmrtnost a Corona se stala virem, s nímž se musíme jen vypořádat - podobně jako chřipka a mnoho dalších nemocí. Lékařský pokrok pomohl. Také jsme se však dozvěděli, že rozhodujícím faktorem není ani tak technologie, ale změna sociálního chování. Rozhodujícím faktorem bylo, že lidé mohou zůstat solidární a konstruktivní navzdory radikálním omezením. Lidsko-sociální inteligence pomohla. Mnohdy vychvalovaná umělá inteligence, o které je známo, že je schopna vyřešit vše, měla na Coronu jen omezený účinek.

Tím se posunul vztah mezi technologií a kulturou. Před krizí se technologie zdála všelékem, nositelem všech utopií. Nikdo - nebo jen několik skalních příznivců – dnes stále věří ve velké digitální vykoupení. Velký humbuk technologie skončil. Znovu se zaměřujeme na humánní otázky: Co je to člověk? Co jsme pro sebe?

Jsme zpětně ohromeni, když vidíme, kolik humoru a lidskosti se skutečně objevilo ve dnech viru.

 Budeme se divit, jak dalece by se ekonomika mohla smrsknout, aniž by se skutečně stalo něco jako „kolaps“, který byl vyvoláván před každým malým zvýšením daně a před každou vládní intervencí. Přestože došlo k „černému dubnu“, hlubokému hospodářskému útlumu a 50% propadu akciového trhu, přestože mnoho společností zkrachovalo, otřáslo se nebo zmutovalo do něčeho úplně jiného, nula nikdy nepřišla. Jako by ekonomika byla dýchací bytost, která může také dřímat nebo spát a dokonce snít.

Dnes na podzim existuje opět světové hospodářství. Globální produkce just-in-time, s obrovskými rozvětvenými řetězci přidaných hodnot, v nichž jsou miliony jednotlivých dílů vozeny napříč planetou, je přežitá. V současné době se demontuje a rekonfiguruje. Všude ve výrobních a servisních zařízeních vznikají dočasné skladovací prostory, sklady a zásoby rostou. Místní výroba vzkvétá, utvářejí se lokální spojení a řemesla zažívají renesanci. Globální systém se smýká směrem ke gLOKALizaci: lokalizování globálního.

Udiví nás, že ani ztráta aktiv v důsledku zhroucení akciového trhu nebolí, jak se na začátku zdálo. V novém světě již nehraje rozhodující roli bohatství. Důležitější jsou sousedé a kvetoucí zeleninová zahrada.

Je možné, že virus změnil naše životy směrem, kterým se tak jako tak chtěl změnit?

RE-Gnóza: zvládání přítomnosti, skokem do budoucnosti

Proč se tento typ „od-předu-scénáře“ jeví tak matoucně odlišný od klasické prognózy? To souvisí se specifickými vlastnostmi našeho smyslu pro budoucnost. Když se podíváme „do budoucnosti“, většinou vidíme pouze nebezpečí a problémy „se na nás hrnout“, hromadící se k nepřekonatelným překážkám. Jako lokomotiva z tunelu, která nás porazí. Tato bariéra strachu nás odděluje od budoucnosti. Proto jsou hororové budoucnosti vždy nejsnadněji znázornitelné.

Na druhé straně, re-gnózy tvoří smyčku poznatků, do které zahrneme sami sebe, naši vnitřní změnu, do budoucího výpočtu. Interně se propojujeme s budoucností, což vytváří most mezi dneškem a zítřkem. Vytvoří se „budoucí mysl“.

Pokud to uděláme správně, vytvoří se něco jako budoucí inteligence. Dokážeme předvídat nejen vnější „události“, ale také vnitřní adaptace, se kterými reagujeme na změněný svět.

To se vnímá velmi odlišně na rozdíl od předpovědi, která má svým „jistojistým“ charakterem v sobě vždy něco mrtvého, sterilního. Opouštíme tím strnulost strachem a vracíme se k vitalitě, která patří do každé skutečné budoucnosti.

Všichni známe to zdařilé překonání strachu. Když jdeme k zubaři, máme strach dlouho dopředu. Na zubařském křesle ztrácíme kontrolu a bolí to, ještě než je bolest způsobena. V očekávání tohoto pocitu se stupňují naše obavy, které nás mohou zcela přemoci. Jakmile jsme však tuto proceduru přestáli, máme pocit zvládnutí (coping): svět vypadá znovu veselejší a svěží a jsme najednou plní nadšení.

Coping znamená: zvládání/překonání. Neurobiologicky je adrenalin strachu nahrazen dopaminem, typem endogenní (tělu vlastní) drogy budoucnosti. Zatímco nás adrenalin vede k útěku nebo k boji (což ve skutečnosti není v zubařském křesle ani v boji proti coroně skutečně produktivní), dopamin otevírá naše mozkové synapse: jsme napjati na to, co má přijít, zvědavi, snažíme se předvídat. Když máme zdravou hladinu dopaminu, utváříme plány, máme vize, které nás vedou k předvídaným jednáním.

Kupodivu mnozí zažívají přesně to samé v coronské krizi. Masivní ztráta kontroly se náhle změní ve skutečné opojení pozitivnem. Po období zmatku a strachu vzniká vnitřní síla. Svět „končí“, se zkušeností, že jsme tady stále, vzniká způsob nového bytí uvnitř.

Uprostřed shut-downu civilizace procházíme lesy, parky nebo téměř prázdnými prostory. Nejedná se však o apokalypsu, nýbrž o nový začátek.

Je prokázáno: proměna začíná jako změněný vzorec očekávání, vnímání a spojení se světem. Při tom je to právě právě přerušení rutin, známého, co uvolňuje náš smysl pro budoucnost. Představa a jistota, že všechno může být úplně jiné - i v lepším.

Možná se budeme dokonce divit, že Trump bude v listopadu odvolen. Zákeřná, rozdělující politika nepatří ke coronovému světu. Coronská krize dala najevo, že ti, kteří chtějí podněcovat lidi proti sobě, nemají co přispět ke skutečným otázkám o budoucnosti. V závažných situacích se prokáže destruktivita, která sídlí v populismu.

Politika ve svém původním smyslu jako formování společenské odpovědnosti, získala touto krizi novou důvěryhodnost, novou legitimitu. Právě proto, že musela jednat „autoritářsky“, vytvořila zájem pro to „společenské“. Věda také zažila podivuhodnou renesanci v probační krizi. Virologové a epidemiologové se stali mediálními hvězdami, ale také „futurističtí“ filozofové, sociologové, psychologové, antropologové, kteří byli dříve na okraji polarizovaných debat, znovu získali svůj hlas a váhu.

Fake news oproti tomu rychle ztratily tržní hodnotu.

Virus jako urychlovač evoluce

Hluboké krize navíc poukazují na další základní princip změny: syntézu trendu a kontrastu.

Nový svět po Coroně - nebo lépe s Coronou - vychází z přerušení megatrendu konektivity. Z politického a ekonomického hlediska se tento jev nazývá také „globalizace“. Přerušení spojení - uzavíráním hranic, oddělením, zabavováním, karanténami - nevede ke zrušení spojení. Nýbrž k reorganizaci konektomů, které drží náš svět pohromadě a přenáší jej do budoucnosti. V socio-ekonomických systémech dochází k fázovému skoku.

Svět, který přijde, ocení znovu odstup - a díky němu kvalitativnějši utváření solidarity. Autonomie a závislost, otevírání a uzavírání budou nově vyváženy. Díky tomu může být svět komplexnější, zárověň ale také stabilnější. Tato transformace je do značné míry slepým evolučním procesem - protože to jedno selhává, prosazuje se to nové, životaschopné. Zpočátku to působí závratě, ale pak to prokazuje svůj vnitřní smysl: schopné budoucnosti je to, co spojuje paradoxy na nové úrovni.

Tento proces komplexizace - nezměňovat s komplikací – může být také lidmi vědomě utvářena. Ti, kteří to mohou, kteří hovoří jazykem nadcházející komplexizace, budou vůdci budoucnosti. Nositelé naděje.

 "Prostřednictvím Corony přizpůsobíme celý náš přístup k životu - ve smyslu naší existence jako živé bytosti uprostřed jiných forem života."

Slavo Žižek během kulminace coronové krize v polovině března

Každá hluboká krize zanechává příběh, příběh, který ukazuje daleko do budoucnosti. Jednou z nejsilnějších vizí zanechaných virem corony jsou Italové, kteří muzicírují na balkonech. Druhou vizi nám zasílají satelitní snímky, které najednou ukazují průmyslové oblasti Číny a Itálie bez smogu. V roce 2020 poprvé klesnou CO2 emise lidstva. Tato skutečnost s námi zahýbe.

Pokud virus něco takového dokáže - můžeme to pravděpodobně také? Možná, že virus byl jen posel vyslaný z budoucnosti. Jeho drastická zpráva zní: Lidská civilizace se stala příliš hustou, příliš rychlou, přehřátou. Příliš rychle se žene určitým směrem, ve kterém není budoucnost.

Může se však znovu objevit.

System reset.

Cool down!

Hudbu na balkóny!

Tak funguje budoucnost.