Miluju staré baráky. V Sudetech – a  tedy i v okolí Žatce – jsou  domy větší, hodně větší než ve vnitrozemí – tedy  i okolí Loun směrem do středu Čech.

V Siřemi jsem nikdy nebyla, ale vím, kde je. Párkrát jsem vezla jednoho kluka do Podbořan a zpět, ale nechtěla jsem tam s ním jet. Vím, že má Siřem spojitost s Kafkou a zaznamenala jsem před pár lety aktivitu oprášit tuto skutečnost. Určitě se tam zajedu podívat. Upoutaly mě i černobílé fotky. Sama jsem na statku vyrostla, ale byl to statek po mých předcích, kde už hospodařil státní statek. O "chmelích" jsem chodila za tatínkem do sušárny, kde si přivydělával. Doteďka cítím tu vůni sušeného chmelu.

Musím se ale přiznat, že jsem od Kafky nic nečetla. Asi jsem vždycky měla představu, že to je moc těžké, nebudu tomu rozumět, budu mít z toho depresi… Ale když jsem si přečetla, že ho zajímal moderní tanec, veslování, pomáhal mladší sestře na statku, je mi nějak bližší. Celkově čtu dost málo, dostanu se ke čtení až večer v posteli, a to dám mockrát přednost novinám, časopisu nebo taky osvědčeným a už přečteným titulům. V neděli jsem dočetla Evu Zaoralovou – Život  s filmem. Nemohla jsem se odtrhnout. A včera jsem vytáhla Manon Lescaut.

Fandím bláznovství a těším se na zachráněný statek v Siřemi. Většinou je mi ale smutno ze stavu našich vesnic a hodně často i měst a městeček, která dřív byla spádová pro zemědělské okolí. Nevím, jak je možné, že dříve stavitelé stodol, sýpek, a i domů dokázali dotáhnout stavbu do nejmenších detailů. Hodně často dnešní řemeslník neví nebo nechce vědět nebo na to prostě se. A bohužel někdy i projektanti.

Věřím, že v Siřemi se potěší oko i duše.

Hana D.