Šičkám roušek

Nádherná pocta všem rouškošičkám!!!

Šičkám

(autor neznámý)

Za mašinou s tuhým tělem

sedí ženy podvečerem:

"Sviť žárovko sviť,

ať mi šije niť.

Šiju, šiju huboroušky,

proti virum nemám zkoušky,

sviť, žárovko, sviť,

ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek –

rostříhám i modní šátek:

sviť, žárovko, sviť,

ať mi šije niť.

Zelené šaty, botky rudé,

brzy virus zničen bude:

sviť, žárovko, sviť,

ať mi šije niť."

Ráno, raníčko šička vstala,

roušku si v uzel zavázala:

"Půjdu, matičko, roušky prát

musím je celé dezinfikovat"

"Ach nechoď, nechoď mezi lidi,

v testech se staly už i chyby

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, bez roušky ven.

Virus se tobě vyhýbal,

asi se české šičky bál,

v sukničce jako z vodních pěn:

nechoď, má šičko,k lidem ven.

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, má šičko, k lidem ven."

Nemá šička, nemá stání,

rozdávat roušky ji cos pohání,

roušky všem dodat ji teď nutí,

nic doma, nic jí po chuti.

První roušku už lidem dala –

zakryla ústa, naději dala,

po ochraně teď šité od srdce

zavířilo se rychle velice.

Narazil u nás virus tvrdě,

české šičky to vzaly hrdě,

na mapě zkázy co světu dal

zelený mužík dotleskal.