Jak by napsal kronikář Kosmas: Roku od narození Páně 2017 se stalo toto: Druhého listopadu, v den Památky zesnulých, se studenti pátého ročníku Univerzity Třetího věku při Městské knihovně Lounské vypravili do města na Vltavě, stověžaté Prahy. Cílem bylo seznámení se s horním úsekem Královské cesty, a sice s její původní historickou trasou přes Pohořelec.

Nechám spát slovutného kronikáře a pokusím se vlastními slovy krátce popsat, co jsme cestou mohli spatřit. Předem prosím, aby mně případní čtenáři prominuli, jestli bylo něco opominuto nebo dokonce mylně uvedeno. Neučinil jsem tak ze zlého úmyslu. Ostatně jak řekl jeden klasik: „Mejlej se i ministři.“

Nuže, naše výprava čítající více než dvacet duší zahájila pod vedením paní profesorky Földesové svoji pouť na již výše vzpomínaném Pohořelci. Na společném podstavci zde stojí dva velcí astronomové Tycho de Brahe a Johannes Kepler.

Odtud jsme se vydali přes nádvoří Strahovského kláštera na Úvoz. V horní části Nerudovy ulice jsme sestoupali po schodech do Šporkovy (Italský kulturní institut) a posléze Vlašské ulice (Lobkovický palác, Velvyslanectví SRN). Přes Tržiště (Schönbornský palác, Velvyslanectví USA) a Prokopskou ulici jsme došli na Maltézské náměstí (Nostický palác). Přešli jsme Čertovku a kolem Werichovy vily (která mu ve skutečnosti nikdy nepatřila) jsme se zastavili Na Kampě. Pokračovali jsme na Velkopřevorské náměstí (Buquoyský velký a malý palác, Velvyslanectví Francie a Řádu Maltézských rytířů, Lennonova zeď) až ke Kostelu Panny Marie pod řetězem. Lázeňskou a Mosteckou ulicí jsme došli k cíli – na Malostranské náměstí. Zde jsme naší pouť ukončili, ale jak jinak, než po seznámení se s paláci Šternberským a Smiřických.

Ještě bych rád připomněl několik osobností, o kterých paní profesorka cestou krátce, leč výstižně pohovořila: Jan Malypetr, předseda vlády, Charlotte a Alice Masaryková, Tycho de Brahe, Johannes Kepler, o nichž se nedá říci, že by byli zrovna přátelé, Císař Josef II., Sv. Jan Nepomucký, Antonín Slavíček a jeho syn, Jan Neruda, Dr. Emil Holub, Jan Blažej Santini, Jiljí Sadeler, Charles Crane, slovanofil, podporovatel Muchovy Slovanské epopeje, přítel TGM, a samozřejmě Tomáš Garrigue Masaryk a jeho syn Jan, František Thurn, poštovní přeprava, Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek, modrý abbé Josef Dobrovský, Bohuslav Martinů, Josef Kemr, Josef Vinklář, Ema Destinová, Jiří Trnka, Ludwig van Beethoven, F. R. de Chateaubriand, Rohanové a určitě i několik dalších, kterým se tímto omlouvám.

Co říci závěrem? Trasa prohlídky a její směr s ohledem na účastníky zvolen ideálně. Počasí se po celou dobu chovalo rozumně: nepršelo a sluníčko nás také nezlobilo. A naše průvodkyně? Prostě skvělá!

Autora tohoto dílka není nutno uvádět. Nedáte-li ale jinak, pak tedy:

 

Vlastimil Doubrava, student 5. ročníku