Na tuto prohlídku se spojily druhý a třetí ročník vlastivědy a čtvrtý ročník českopisu. Na návsi, ze které je udělaný krásný park, nás přivítali chlebem. Celým Ročovem nás provedl pan profesor Mareš z lounského gymnázia. Podívali jsme se na památný strom – tis červený, kterému je neuvěřitelných 400 let. Pak jsme navštívili ročovské muzeum chmele. Zde nás provázel předseda družstva pan Fric. Družstvo bylo založeno roku 1951 a hospodaří dodnes. Mají 220 ha chmelnic a jsou největším pěstitelem chmele v republice. Pěstují odrůdu žateckého červeňáku. Horní Ročov byl založen roku 1352 rodem Kolovratů.

Vyučující Miloš Makovský z Katedry výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem se studentkami bakalářského studia jednooborové a dvouoborové výtvarné výchovy Kateřinou Zajícovou a Irenou Cafourkovou seznámili studentky Třetího věku se svými seminárními pracemi, které byly vystavené v galerii Městské knihovny Louny během měsíce dubna a května.

Pro studentky Třetího věku oborů ruční práce a umění tady a teď byla jako druhá v pořadí připravena exkurze za historií korálků do města bižuterie a skla Jablonce nad Nisou. V krásné expozici Muzea skla se v bohatě naplněných vitrínách na vlastní oči přesvědčily o rozmanitosti a dlouhé historii výroby náušnic, náhrdelníků, broží, vánočních ozdob, čelenek, prstýnků a různých jiných ozdob. V horním patře si pak připomněly historii skla, které byla věnována první exkurze do Nového boru.

Na výlet jsme se vydali ve čtvrtek 24. dubna. Na první perucké zastávce nás čekal pan Mirek Blažek, který vlastní Galerii U Plazíka, kde právě probíhala výstava fotografií Josefa Sedláčka „Vodopády“. A tak byly ke zhlédnutí krajiny s vodopády v Krkonoších, Jeseníkách, ale i z dalších koutů naší krásné vlasti.

Dne 13. března jsem se s dalšími studenty druhého ročníku vlastivědy zúčastnila návštěvy obce Koštice nad Ohří. Z Loun jsme odjížděli vlakem v 8:20 ze zastávky Louny – střed směrem na Českou Lípu, abychom vystoupili v Košticích. Naše první návštěva byla na farmě „Karfíkův dvůr“. Jedná se o rodinný lihovar, který rodina Novákova provozuje od roku 1999. Pan Novák nás provedl lihovarem a podal nám podrobný výklad práce v palírně, potom jsme měli možnost ochutnat z jejich širokého sortimentu (Calvados, Koštická medovina, různé druhy moštů a destilátů apod.), který si může každý zakoupit v jejich prodejně.

Bylo 20. března, den jako malovaný, plný sluníčka, nebe bez mráčku. Místní autobusová linka nás unášela směrem k jedné z vesniček v místním okolí, nacházející se na křižovatce Louny – Lovosice – Most – Bílina – Teplice. Areál obecního úřadu v Libčevsi nás uvítal krásným výhledem na malebné kopečky, patřící k českému středohoří. Některé, jako Oblík, Milá, Raná, jsme znali, ale další názvy kopečků v okolí Libčevse jako jsou Vraníky nebo Kamejk nám pojmenovala rodačka z Libčevse.

V úterý 26. března si studentky oboru umění tady a teď zblízka prohlédly práce Jiřího Koláře, které by je měly inspirovat pro vlastní tvorbu na konci letního semestru. V Galerii města Loun, poté, co je úvodním slovem přivítal Vladimír Drápal, shlédly i zajímavý dokumentární film a natočený pro Českou televizi.

lektorka Věra Pokorná

Fotogalerie

Poslední akcí prvního semestru divadelních toulek bylo zhlédnutí představení Rusalka Antonína Dvořáka na scéně Státní opery Praha. Spoluprací režiséra Zdeňka Trošky, choreografky Dany Morávkové, scénografa Milana Ferenčíka a tvůrce kostýmů Josefa Jelínkem vznikla půvabná inscenace. Využíváním prvků laterny magiky bylo umocněno kouzlo pohádkového libreta Jaroslava Kvapila i nádherné Dvořákovy hudby tak, že jsme nevnímali rušivě ani třiapůlhodinovou délku představení, v dnešní době poměrně neobvyklou.

studentka Věra Rücklová, 2. ročník

Bližší informace v představení.

Na podzim roku 2013 mě požádala Jana Ptáčková, studentka UJEP v Ústí nad Labem z katedry učitelství pro druhý stupeň oboru výtvarná výchova a český jazyk, o spolupráci.

V rámci své bakalářské práce řeší otázky výstavního prostoru Galerie Benedikta Rejta v Lounech a jejího využití. Vybrala si tuto stavbu, protože jsou u ní tak velké rozpory v názorech lidí na její vzhled a využití. Na jedné straně řada i mezinárodních ocenění od uznávaných členů komisí architektů, na straně druhé velký odpor k šedé barvě na stěnách, dřevěným roštům a sloupům před budovou a nehezkým instalacím výstav autorů, které neoslovují obyvatelstvo regionu, zejména když ví, jaké úžasné sbírky místních autorů galerie vlastní. Velká kritika občanů směřuje k nenaplněnosti celého původního projektu Emila Přikryla.

Ve středu 15. ledna jsme v hodině umění tady a teď jsme se věnovaly tématu kompozice ve výtvarném umění. Seznámily jsme se se stylem tvorby, které se hodně věnoval lounský rodák Zdeněk Sýkora a také Vladislav Mirvald. Připravily jsme si na čtvrtku rastry se čtverečky 4x4 cm a pak už jen vytvářely různé kompozice podle své fantazie, tak aby byly našemu oku lahodící. Nejprve černobílé, pak jsme přidaly šedou a nakonec i jeden čtvereček barvy. Příští hodinu přidáme ještě další obrazce.

studentka Miloslava Belanová, 2. ročník

Fologalerie

Opět jsme na konci semestru předmětu kreativní fotografie a stejně jako loni si můžete prohlédnout závěrečné práce studentů.

Dne 28. listopadu 2013 navštívili studenti českopisu 4. ročníku Třetího věku obec Opočno.

Po příjezdu se nás ujali pánové Černý a Richter. Pan Černý ze žateckého muzea nás provedl putovní výstavou s názvem Doteky vody, instalovanou v budově bývalé školy. Vysvětlil nám pojem „malnický řasák“ a jeho vznik v době prvohor. Dovolil nám, abychom kameny s otisky prvohorních živočichů, nalezených v lokalitách v Malnicích, Březně u Postoloprt a u Hasiny, brali do rukou a důkladně je prozkoumali. Otisky byly nejen v řasáku, ale i v opuce a břidlici. Vyskytovaly se i různé slepence a pískovec.

Dne 21. listopadu 2013 třetí ročník vlastivědy navštívil obec Lenešice. Před kostelem nás přivítal pan Plaček, který nás provázel a zajímavě vyprávěl o historii kostela svatého Šimona a Judy.

Proč zrovna Já?! To byla moje obranná reakce na oznámení naší lektorky vlastivědy Marcely Langrové, že z návštěvy výstavy drahých kamenů na Lounsku z doby vlády Karla IV. v Oblastním muzeu v Lounech napíšu písemnou zprávu právě Já! Já, která měla noční děsy ze „šutrologie“ už na základce a od té doby má averze vůči kamenům přetrvává. Vlastně časem ani ne averze, jako spíše nezájem.

V rámci vlastivědy 2. ročníku jsme se ve čtvrtek 14. listopadu vypravili na prohlídku blízkého městyse Cítoliby. Průvodcem nám byl pan Bárta, jehož výklad byl velice fundovaný. Dozvěděli jsme se, že Cítoliby vznikly již koncem 13. století, první písemné zmínky jsou však až z druhé poloviny 14. století. Významnými rody, které se zasloužily o rozvoj Cítolib, byly ve14. století rod Koldiců, od poloviny 16. do poloviny 17. století pak rod Hrušků, kteří postavili renesanční zámek, zřídili školu a faru. V polovině 17. století přešel na rod Schützů, za kterých byl postaven nový kostel zasvěcený svatému Jakubu Většímu. Poslední potomek tohoto rodu pak odkázal Cítoliby Karlu Danielovi Pachtovi. Rod Pachtů byl jedním z nejvýznamnějších pro jejich rozvoj jak hospodářský, tak politický či kulturní.

Tak dnes, 13. listopadu, kladívko, hřebíčky, prkýnka, šrouby a plechy. Přišel lehký šok. Spíše řemeslná než výtvarná dílna. Kladívko a hřebíky budou tvořit jemné a něžné krajkoví. Vůbec to pro laika neladí, a pro nás taky ne. Chvíli zkoumáme, co s tím a jak.

Divadelní toulky nám skýtají možnost vidět nejen v Lounech zajímavé divadelní soubory, budovy, scény i tvary. Dostane se nám vhodné odborné přípravy na chystaný zážitek, stejně tak i následné reflexe při seminářích. Získáváme pozvání či upozornění na zajímavá představení i mimo divadelními toulkami plánovaný rámec představení – např. projekt Lunění.

Hodina na téma „kovová krajka“ byla tak trochu jiná, než ty předchozí. Už jen ty pomůcky, které jsme si měli přinést. Kladívko, hřebíky a prkýnko, no proč ne. Ale pravdou je, že jsem si nedovedla představit, co si s tím počnu. Říkala jsem si křehká krajka a kladívko, hřebík, ale jakmile jsme se pustily s děvčaty do práce, už to začalo být velice zajímavé.

Páteční cesta do Nového Boru začala v 7:00 hodin u zájezdového autobusu. Krátce před devátou hodinou jsme byli na místě, kousek od muzea skla. Paní průvodkyně nás krátce seznámila s historií města a samotné budovy muzea, které letos oslaví 120 let od svého vzniku. Muzeum vybudovali sami skláři, aby se v místě zachovaly druhy výrobků zde v minulosti zhotovovaných. V současnosti je v budově nová stálá expozice, která obsahuje exponáty z místa od baroka až po současnost. Ve sklepních prostorách jsou exponáty od současných významných výtvarníků, například skleněné šaty jako od Blanky Matragi.

Divadelní soubor vystupoval na festivalu o životě s odlišností, který se konal v Plzni ve dnech 4. až 8. listopadu 2013.  Tématem loňského, prvního, ročníku festivalu byla HIV pozitivita. Letošní ročník otevřel téma stáří. Festival probíhal mimo jiné v divadle Dialog, pěkném a příjemné prostředí a zahrnoval divadelní představení, filmy, výstavy, čtení, koncerty.

Městská knihovna Louny se nově zaregistrovala do projektu Senior pas. Co to znamená pro držitele karet a na jaké slevy se mohou v MKL těšit?

Dne 31. října jsme v rámci českopisu navštívili obec Libčeves. Zmínka o obci spadá do roku 1251 pověstí o zemském dvorci, který držel Protivec a vlastnil ho asi 200 let. Druhý šlechtický rod na Libčevsi byli páni ze Žerotína. Ti vlastnili obec celkem asi 400 let. Do doby bělohorské bylo v obci převážně české obyvatelstvo, od roku 1664 to bylo obyvatelstvo převážně německé. Nebyla zde česká škola, opravdu se převážně mluvilo a vše vyřizovalo v němčině.

Prahopis – či raději toulky Prahou završila Královská cesta. Trasa, kterou museli absolvovat císaři nebo králové, aby mohli být v Praze korunováni. Začínala na starém Královském dvoře, tedy v místě dnešní Prašné brány, a končila před Svatovítskou katedrálou. Vzhledem k terénní obtížnosti jsme putovali opačným směrem.

Ve středu 30. října jsme se v hodině umění tady a teď inspirovaly krajkou, většinou háčkovanou. Pomocí centropenu jsme tvořily z malinkých teček podobu různých krajek. Vznikla tak malá, krásná dílka na výstavu v knihovně v době adventní.

Víte kde je Pátek? Není mezi čtvrtkem a sobotou, ale je to vesnice na pravém břehu Ohře nedaleko Loun. První zmínka uvádí roku 1196 Pátek jako trhovou vesnici u nedalekého kamenného brodu, kde se křižovaly staré kupecké cesty do Němec a do Prahy.

Dne 3. října jsme navštívili s naší lektorkou Marcelou Langrovou v rámci českopisu Oboru, kde jsme si prohlédli kostel sv. Kateřiny ze 14. století. Dozvěděli jsme se, že v 16. století byla u něj postavena věž s výraznými kordonovými římsami. Roku 1731 nahradil původní stavbu nový kostel a ten se takto dochoval až doposud. V sousedství kostela se nachází velká fara s hospodářským zázemím, která v současnosti patří soukromníkovi.

O první hodinu 3. ročníku vlastivědy jsme navštívili obec Smolnici. Na zastávce autobusu nás přivítala paní Kernerová, která nás provázela obcí a kostelem sv. Bartoloměje. Poutavé vyprávění o historii kostela, který byl založen ve 12. století, nás zavedlo až k poslední opravě celého kostela včetně interiéru. Tu si dal jako cíl v roce 2006 Spolek pro obnovu a záchranu kostela sv. Bartoloměje, kterému se podařilo zapojit kostel do kulturního, společenského a náboženského života. Obdivovali jsme jak odkryté původní malby na stropě tak krásné varhany a původní zbytky gotického zdiva v sakristii. Jen škoda, že zmizely vzácné obrazy a sochy v důsledku několika krádeží v kostele.