Prahopis – či raději toulky Prahou završila Královská cesta. Trasa, kterou museli absolvovat císaři nebo králové, aby mohli být v Praze korunováni. Začínala na starém Královském dvoře, tedy v místě dnešní Prašné brány, a končila před Svatovítskou katedrálou. Vzhledem k terénní obtížnosti jsme putovali opačným směrem.

Hradčany, známé i neznámé, ale stále překvapující svou krásou a tentokrát i na říjen výjimečně teplým slunečným počasím. Procházíme nádvořími, opakujeme si názvy jednotlivých částí, obdivujeme Matyášovu bránu a fotíme se. Hradčanské náměstí je další obdivuhodnou zastávkou. Zachovalo si svou středověkou kompozici a vyniká palácovými stavbami. Martinický palác je na severní straně, postupujeme k Arcibiskupskému paláci, proti němu je Salmovský palác a vedle něj skutečný renesanční skvost – Schwarzenberský palác.

Strmou Nerudovou ulicí sestupujeme na Malostranské náměstí. Každý zdejší dům má svou historii, svůj osud. Stávající název ulice vychází z toho, že v č. p. 47 v domě U Dvou slunců bydlel čtrnáct let spisovatel Jan Neruda. Znameními se to tu jen hemží. U Zlaté číše bydlíval zlatník, U Tří housliček žila rodina houslařů. Krom měšťanských domů jsou zde i paláce. Dobře rozpoznatelný je Morzinský palác, který má balkon podpíraný dvěma maury, pocházejícími z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Malostranské náměstí nás vítá svou dominantou, kostelem sv. Mikuláše, z dílny rodiny Dientzenhoferů. Náměstí je lemováno výstavnými paláci a měšťanskými domy. Sledujeme Lichtenštejnský palác, domy patřící parlamentu, Malostranskou radnici i dům, ve kterém žil Zdeněk Podskalský.

Mosteckou ulicí, výrazně ovlivněnou komercí, směřujeme ke Karlovu mostu. Karlův most je kapitola sama pro sebe. Turisti, sochy, turisti a zase sochy. Turisti anonymní, ale sochy mají své jméno, svého autora i svůj osud. Celkem je jich 30. První získal své místo v roce 1683 sv. Jan Nepomucký, jako poslední v roce 1928 sousoší Cyrila a Metoděje. Ze sochařů je důležité vzpomenout alespoň dva a to F. M. Brokoffa a M. B. Brauna. Nejen hora Blaník má své zachránce pro českou zemi, ale i rytíř Bruncvík, jehož socha je na pilíři mostu, slibuje, že „až bude nejhůře, přijde Bruncvík se svým mečem a zachrání zemi“.

Z Karlova mostu míříme do stejnojmenné ulice. Karlova ulice je opravdu křivolaká a v každém ohledu zaměřená na davy turistů. Těch českých je pomálu. Největší nakupení návštěvníků Prahy je určitě u orloje. Také my se přidáváme a chceme vidět chod orloje. Staroměstské náměstí je samozřejmě součástí Královské cesty. Rozhlížíme se a snažíme se identifikovat jednotlivé stavby a malinko poznat i jejich osudy. Vzdáváme hold Týnskému chrámu.

Úžasné, úžasné, úžasné! Krásný den, krásná procházka Prahou, bohaté zážitky, spousta věcí na přemýšlení. Tak, Praho, někdy nashledanou!

 

studenti oboru prahopis