Hodina na téma „kovová krajka“ byla tak trochu jiná, než ty předchozí. Už jen ty pomůcky, které jsme si měli přinést. Kladívko, hřebíky a prkýnko, no proč ne. Ale pravdou je, že jsem si nedovedla představit, co si s tím počnu. Říkala jsem si křehká krajka a kladívko, hřebík, ale jakmile jsme se pustily s děvčaty do práce, už to začalo být velice zajímavé.

Pravdou je, že se ateliér rázem proměnil na kovářskou dílnu, mnozí okolo jdoucí i nakoukli co se to tu vlastně děje. Jinak tichá knihovna a naráz takový hluk. No pohled to muselo být zajímavé. Nás dvanáct děvčat vesele klepat kladívkem, namísto obvyklých vodovek či pastelek. Ani číst nám jako jindy paní Pokorná samo sebou přes ten hluk nemohla, ale výsledná práce byla velice pěkná.

Každá z nás si vybrala tvar krajky a pomocí hřebíčků tento tvar do připraveného prkénka zaklepala. Druhý úkol byl také velice zvláštní. Na tvrdý papírový podklad se dal hliníkový plát, na který se přiložila krajka, a pomocí hřebíku se tento tvar vlastně vypichoval. To co vzniklo, bylo naprosto úžasné. Dnešní hodina se mi velice líbila, o něco mě zase obohatila a už teď se těším na další nápady, s kterým naše lektorka přijde.

studentka Drahuše Ždímalová, 1. ročník

Fotogalerie