Proč zrovna Já?! To byla moje obranná reakce na oznámení naší lektorky vlastivědy Marcely Langrové, že z návštěvy výstavy drahých kamenů na Lounsku z doby vlády Karla IV. v Oblastním muzeu v Lounech napíšu písemnou zprávu právě Já! Já, která měla noční děsy ze „šutrologie“ už na základce a od té doby má averze vůči kamenům přetrvává. Vlastně časem ani ne averze, jako spíše nezájem.

Ale po chvilce prohlížení vystavovaných exponátů jsem názor na tyto neživé kameny změnila. Zjistila jsem, že je na co se dívat a že si mou pozornost tyto nerosty zaslouží! Jedním slovem NÁDHERA! Ty barevné krásné obrazce, mozaiky na naleštěných řezech velkých balvanů vystavovaných ve skleněných vitrínách! Ještěže byly tyto drahé kameny ukryté za sklem, protože mne opravdu přitahovaly a měla jsem nutkání se jich dotýkat, hladit je. Na jeden rozpůlený jsme si sáhnout mohli a překvapilo nás, jak jsou řezné plochy hlaďoučké, a věřte nebo ne – nebyly studené! A co teprve, když jsme si prohlédli model kamenářské dílny ze 14. století. Je až neuvěřitelné, jak v této době dokázali opracovávat drahé kameny!

Ale to už jsem zabrousila k vystavovaným exponátům – tak hezky od začátku.

V Oblastním muzeu v Lounech nás přivítala kurátorka výstavy Drahé kameny za doby Karla IV. Ing. Lenka Macová. Dozvěděli jsme se (nebo oživili paměť), že ve 14. století začala stoupat obliba drahých kamenů, především zásluhou císaře Karla IV. Střední Evropa se stala novým nalezištěm jaspisů, ametystů, achátů a dalších polodrahokamů. V roce 1372 byla deskami z drahých kamenů vyzdobena nejen Svatováclavská kaple v Chrámu svatého Víta (celkem 1345 drahokamenných desek), ale i kaple svatého Kříže na Karlštejně (2496 desek) a kaple svaté Kateřiny rovněž na Karlštejně (1132 desek).

Proč zdůrazňuji počty desek z drahých kamenů? Protože mne zcela uchvátil způsob, jak tyto desky ve 14. století z drahých kamenů získávali! Model kamenářské dílny, který byl v muzeu vystaven, vyrobil a zprovoznil ing. P. Machek se spolupracovníky. Tyto drahokamenné desky o síle 8 – 16 mm řezali pomocí vícenásobné rámové pily osazené deseti železnými dráty za použití volného brusína v jílové vodní suspenzi (snad jsem to dobře opsala…).

Za vlády Karla IV. se Střední Evropa stala novým nalezištěm jaspisů, ametystů, achátů a dalších polodrahokamů. Praha se stala evropským střediskem pro zpracování těchto nerostů. Ve střední části Krušných hor se těžily jaspisy a ametysty z žíly u Ciboušova nedaleko Klášterce nad Ohří. Tyto i jiné nerosty si můžeme dosyta vychutnat v lounské expozici.

Pokud hovoříme o době vlády Karla IV., neměli bychom opomenout využití Českého granátu (pyrop). V průběhu 14. století za jeho vlády a za vlády jeho syna Václava IV. začaly granát využívat české zlatnické dílny. České granáty se objevují na religiózních klenotech, později i na světských ozdobách, prstenech, sponách a pohárech a na opasku poslední choti císaře Karla IV., královny Elišky. Historická naleziště Českého granátu byla od pravěku až do konce 19. století pouze u nás, nejvíce v Českém středohoří (není součástí výstavy). Tento drahý kámen je spojován s identitou českého národa.

 

Po důkladném prozkoumání vystavovaných drahých kamenů jsme měli možnost shlédnout dokument o korunovačních klenotech, které tvoří Svatováclavská koruna, žezlo, královské jablko, korunovační plášť. Tyto klenoty doplňují pouzdra a poduška pod korunu. Korunovační klenoty jsou vlastně předměty, které se používaly při slavnostní korunovaci českých králů. Nejstarší z klenotů je Svatováclavská koruna (její váha je 2,36 kg, bylo na ni použito 22 karátové zlato a je zdobena drahými kameny a perlami), kterou nechal Karel IV. zhotovit v roce 1346 (čtvrtá nejstarší v Evropě - ostatní předměty se staly součástí později) pro svou korunovaci českým králem v roce 1347. Tímto skvostem bylo korunováno celkem 21 českých králů a 1 královna. Posledním korunovaným byl Ferdinand I. Dobrotivý v roce 1836.

Korunovační klenoty a zejména pak Svatováclavská koruna jsou nejstarší dochovanou památkou klenotnické práce s drahými kameny v Čechách. V roce 1962 byly prohlášeny kulturní památkou na 2. místě za Pražským hradem. Uloženy jsou v Korunní komoře chrámu svatého Víta v Praze, odkud jsou vynášeny jen při zvláštních příležitostech.

V Oblastním muzeu v Lounech bylo možné shlédnout jednu z věrných kopií této koruny, které byly pro účely výstav u nás i v zahraničí vyrobeny na šperkařské škole v Turnově, a to ve dnech 10. – 14. října 2013. Kdo nestihl – měl smůlu!

 

Helena Halamová, 3. ročník