Výlet do Zlonic podnikli studenti Českopisu 5. ročníku.

Zlonice je městys, v němž se nacházejí zajímavé kulturní památky a kde se narodila nebo pobývala řada významných osobností, jako byl Antonín Dvořák, Antonín Liehmann nebo Eduard Ingriš.

Památník Antonína Dvořáka, původně barokní špitál pro služebnictvo rodu Kinských, se měl v roce 1954 bourat. Naštěstí vlastivědný kroužek Zlonic budovu zachránil a zřídil v ní Památník Antonína Dvořáka, který zde funguje dodnes. V hlavním sále památníku se konají koncerty, svatební obřady, výstavy a další kulturní akce.

V Dvořákově síni jsou vystaveny předměty ze života světoznámého hudebního skladatele, darované jeho synem Ing. Otakarem Dvořákem. Za zmínku stojí např. šperkovnice z ebenového dřeva, darovaná manželům Dvořákovým k svatbě architektem Josefem Hlávkou. Zvláštní je také kuřácká souprava z buvolích rohů, kterou Dvořák dostal v Americe. Najdeme zde umělcovy obrazy, jeho manželky Anny Čermákové, první lásky Terinky Liehmannové, jejího otce Antonína Liehmanna a Dvořákova otce Františka.

Vedle Památníku Antonína Dvořáka se nachází barokní budova z roku 1759 - Varhaníkovna, kde žil a tvořil v letech 1833-1879 Antonín Liehmann, zlonický kantor a varhaník. Zde se učil začátkům skladby i mladý Dvořák. Odtud vyšel za uměním, kterým proslavil svůj národ a vlast. Ve Varhaníkovně je dobově zařízený byt, hudební pokoj a síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše, hudebního skladatele, dirigenta, cestovatele, mořeplavce (plavil se na voru Kantuta přes Tichý oceán), významného fotografa a autora slavné trampské písně „Teskně hučí Niagara" a mnoha operet a filmové hudby. Od roku 1947 žil v Americe, kde před 20 lety zemřel. V síni je umístěna urna s jeho popelem. Jsou tu k vidění jeho fotografie, kytara, košile, oštěpy a další předměty.

Přicházíme ke zlonickému děkanství. Fara je barokní, v loňském roce opravená. Stavěl ji Kilián Ignác Dientzenhofer. Vstupujeme do kostela Nanebevzetí Panny Marie, díla Františka Maxmiliána Kaňky. Kostel byl dostavěn v roce 1744. Typická pro Kaňku je barevnost zdí v interiérech. O novobarokní úpravu kostela se postaral Friedrich Ohmann. Na sochařské výzdobě se podílel Stanislav Sucharda. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie není původní. Na fresce nad varhanami je zpodobněn hrabě Valkoun a kníže Karel Kinský. Malířská výzdoba kostela je od Adolfa Libschera, malba se nachází i na klenbě. Na hlavním oltáři jsou čtyři sochy prvních učitelů církve - sv. Jeronýma, sv. Ambrože, sv. Řehoře a sv. Augustina. Na vrcholu oltáře je Svatá Trojice.

Cestou na židovský hřbitov je vidět v polích socha sv. Onufria, starce s mohutným plnovousem, a v pozadí hora Říp. Poustevník Onufrius se nachází pouze tady a v Betlémě u Kuksu. Židovský hřbitov je ve Zlonicích od konce 16. století. Do roku 1850 se Židé nesměli usazovat ve Slaném, proto žili tady. Významný zlonický židovský rod byli Tanzerovi. Poslední židovský pohřeb zde byl v roce 1950. Od té doby se tu nepohřbívá. Na pomnících jsou vidět kohenské ruce. Tyto ruce znamenají příslušnost ke Kohenům. Kohenové byli potomci kněží.

Zlonice mají v současné době kolem 2 000 obyvatel. V roce 1705 byla obec povýšena na městečko a v roce 2007 byl historický titul obnoven.

 

studentka Zdeňka Bártová