Na začátku semináře Umění tady a teď 9. listopadu jsme probraly teorii, knihy o Japonsku nacházející se v knihovně, které by nás mohly zajímat a byly by pro nás poučné. Dále romány od českých autorů, kteří v Japonsku žili, například Joe Hloucha, nebo se Japonskem inspirovali jako Julius Zeyer. Další knihy byly o umění - dějiny odívání, čajový obřad Čadó, japonské panenky pro děti Mingei, japonské zahrady či komiks ve stylu japonského manga.

O čajovém obřadu jsme si povídaly podrobně, třeba o čajových miskách čawanech a zahradním čajovém domku a jeho vybavení. Vyzkoušely jsme si japonské písmo, prohlédly si japonské noviny a zkoušely kaligrafii. Štětec se musí správně držet, kolmo k papíru a tahy štětcem musí být rázné a jednoduché, je to umění, které se musí cvičit dlouho. Pokreslily jsme spoustu papírů, ale kaligrafii neumíme, alespoň víme o čem je.

Nakonec jsme si zkusily prakticky i origami, což je japonské umění skládání z papíru. Někteří z nás zapomněly i jak se skládá obyčejná lodička a vojenská čepice. Sešla se zkrátka skupina lidí, co origami skládat neumí.

Ikebanu jsme pochopily a tvořili podle teorie, kterou je třeba dodržet. Jedná se o tři směry větviček - 1. nejdelší symbolizuje nebe, 2. kratší v určitém poměru člověka a třetí nejnižší zemi. Vrcholy třech směrů dávají trojúhelník, který musí při tvoření ikebany vzniknout. Aranžovaly jsme do misek, váz, čawanů, zapichovaly sušené klasy pšenice, okrasné trávy, hortenzie, růže, lusky katalpy, kroucenou vrbu, šípky. Po celou dobu tvoření jsme poslouchaly tradiční japonskou hudbu a do našich speciálních indexů jsme si nalepily nejen obrázek japonského dřevořezu, ale i japonské haiku.

 

studentka Hana Svatošová

 

Fotogalerie