Ve středu 7. prosince se některé studentky Třetího věku, oboru Umění tady a teď, rozjely do Prahy, do Veletržního paláce. Je to jedna z prvních funkcionalistických staveb v Praze, postavená jako výstavní prostor podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla. Budova byla vybudována v Holešovicích v letech 1925 až 1928 a v té době to byla největší stavba tohoto typu na světě. Tento moderní průmyslový palác sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy.

Do druhé světové války byla budova využívána k původním účelům. Během války zde bylo shromaždiště židovských obyvatel před transportem do Terezína. Po válce se stal palác sídlem několika společností, orientovaných na zahraniční trh.

V létě roku 1974 vypukl v paláci oheň, trvající šest dní!!

V roce 1976 získala budovu Národní galerie v Praze, která se podílela na rekonstrukci, schválené téhož roku a trvající až do 90. let 20. století. V současnosti je zde stálá expozice uměleckých děl 20. a 21. století. Ve třech patrech jsou české i zahraniční exponáty, hlavně výtvarného umění, ale také z architektury a nábytku a dalších oborů. Celkem je zde přes 2000 objektů.

Škoda, že občas stánek umění může působit trochu prázdným dojmem. Cesta podél prosklené fasády, s prázdnotou za skly, zavřená prodejna z důvodu polední přestávky a nevrlá pokladní, která má plné ruce práce s vystavením hromadné vstupenky pro 8!, slovy osm, lidí návštěvníky nepřitáhne. Naštěstí nás u vchodu vítala milá mladá průvodkyně, jejíž jméno si bohužel nepamatuji, se kterou byla domluvena komentovaná prohlídka malířů 20. století.

František Kupka (1871-1957), český malíř a grafik byl ten, u kterého jsme prohlídku zahájily a na jehož obrazech nám průvodkyně ukazovala postupný vývoj jeho způsobu vyjadřování - od realizmu přes futurismus až k abstraktním obrazům. Kupka se stal průkopníkem orfismu, který přibližuje výtvarné umění hudbě a poezii. Jeho dílo bylo oceněno až v 60. letech.

Mezi další umělce, u kterých jsme se zdržely, patřil Emil Filla, který je v NG zastoupen kubistickými díly, dále např.: Josef Šíma, sochař Vincenc Makovský, Kurt Gebauer a jiní.

Po hodinové procházce v galerii jsme si doplnily kofein v kavárně, kde jsme dostaly od naší lektorky Věry Pokorné úkoly a dále si samy prohlížely umělce druhé poloviny 20. století. Pak jsme „svoje objevy" představily svým spolužákyním s vlastním výkladem. Byli to například Jiří Surůvka, Zdeněk Sýkora, sestry Válovy, Adriena Šimotová, Václav Boštík, Vladimír Boudník, Mikuláš Medek, Karel Černý aj. Líbila se nám díla Jiřího Koláře, ale i jeho ženy Běly s nezvyklými výtvarnými pomůckami (patentky, sponky do vlasů, žiletky).

Zajímavostí byl obraz Pavla Brázdy - podobizna otce. Byl velice působivý, na někoho působil kladně, ale většinou vzbuzoval odstup a negativní emoce. Zastavily jsme se i v bruselské expozici, kde jsou vystaveny textilie Jiřího Mrázka a Olgy Karlíkové, stolní souprava Jiřiny Kaplické (maminky Jana Kaplického).

Hodně času jsme věnovaly Janu Křížkovi, který je charakteristický jakoby dětskými kresbami. Originální český sochař a malíř Jan Křížek se narodil v Dobroměřicích, od roku 1947 žil ve Francii, kde i zemřel. Krásně nám ho přiblížila Věra Pokorná, která nám dělala skvělého průvodce a zařídila i poslední část našeho programu. Bylo to povídání s už známou zaměstnankyní NG. Tato část byla spíše než výkladem diskusí o Zdeňku Sýkorovi a Vladislavu Mirvaldovi a jejich obrazech.

Uspokojena byla i potřeba podívat se do galerijního obchodu, který byl i v pozdní hodině otevřený, takže konec dobrý, všechno dobré.

 

studentka Hana Dvořáková