Zapsala jsem se spolu s dalšími asi deseti posluchačkami do tohoto oboru, který se ve Třetím věku otevíral poprvé, ale neměla jsem nejmenší představu, jak výuka takového oboru probíhá, jak je možné naučit se psát. Jistěže všichni umíme napsat dopis, žádost, stížnost, dokonce i referát. Ale tvůrčí psaní je přece jenom něco docela jiného.

V první lekci jsme se poučily o některých základních pojmech v poezii, např. jaké vlastnosti má daktyl, trochej, nebo co je akrostich. Náš lektor Pavel Jonák nám přečetl ukázky a pak už jsme se samy pokoušely tvořit vlastní daktyly, trocheje a akrostichy. Hravou metodou jsme získávaly nejrůznější, často nesourodá slovní spojení, která pak dala vzniknout překvapivým textům. Práce v dalších lekcích pokračovala podobně zábavnou a nesmírně zajímavou formou. Při metodě „rozborka – sborka“ jsme třeba dostaly text nám neznámé básně rozstříhaný na jednotlivá slova, a z těch každá z nás složila „báseň“ vlastní. Jindy jsme se k psaní nechávaly inspirovat poslechem hudby, příště zase obrazy, fotografiemi. Zvlášť krásná byla poslední lekce s japonskou poezií haiku.

Musím obdivovat, jak některé mé kolegyně snadno nacházejí rým nebo vtipnou metaforu. Mně osobně se ne vždycky podaří naladit myšlenky a vžít se do momentálně nastoleného tématu. Pak se k úkolu vrátím doma, což mi vyhovuje. I tak jsou hodiny tvůrčího psaní velice příjemné, cítím při nich uvolnění a radost. Je pochopitelné, že těch několik lekcí z nás nemohlo udělat básníky, ale byl to nesmírně zajímavý a poučný, byť letmý, pohled do básníkovy dílny.

studentka Anna Železná