Při toulkách s rodinou po plzeňském kraji jsme zaregistrovali komplex budov, červenobílých, novotou zářících. Slib, že příští návštěva kraje bude patřit právě této lokalitě, jsme uskutečnili před dvěma lety.

Se zájezdem STP Libochovice jsme navštívili Mariánskou Týnici. Kostel měl tu samou podobu jako nyní, jen v klášteře probíhala expozice litinových výrobků z tamější Metternichovi dílny. Ale!! Říká se, do stejné řeky nevstoupíš dvakrát. Do řeky možná, do Mariánské Týnice ano. Včera, 5. prosince, jsme poutní místo navštívili a to s Městskou knihovnou Louny.

Historické prameny nám řeknou, že na místě malé kaple z 13. století, v letech 1720-1751, byl dle návrhů Jana Santiniho Aichla postaven v půdorysu rovnoramenného kříže poutní kostel Zvěstování Panny Marie a přilehlý klášter benediktinů. V brzkém čase, za panování Josefa II., obyvatelé nedobrovolně opustili benediktinský klášter. Rakouský kancléř Metternich zakupuje lokalitu i s klášterem. V blízkosti buduje výrobu předmětů z litiny. Podnikatelská činnost Metternicha nedoznala takového finančního efektu, jaký očekával, ruší výrobu a ani snaha opravit klášterní komplex se neuskutečnila. Vše chátrá, až na přelomu 19. a 20. století dochází k propadnutí kupole a tím k zániku veškeré výzdoby kostela.

Našel se člověk, dal podnět k záchraně kostela, další přidal architektonický um a společně s mecenáši a řemeslníky různých profesí se zvedá kupole kostela z ruin do své majestátní výšky. Kostel, oproštěn od všech příkras barokních umělců, dává vyniknout geniálním stavebním návrhům Santiniho a umu všech jeho realizátorů.

Chybí většina fresek, sochy a jiná výzdoba z tamější doby. Ale je tam sousoší a to sousoší Lidických dětí s jejich emocemi ze dne 10. června 1942. Žádná malba světce od veleslavného umělce nezanechá s návštěvníkovi tak silný dojem jako dílo s velkým otazníkem a otázkou PROČ? I když tvorba tohoto sochařského díla přinesla autorce mnohé životní ústrky, nakonec umístění v tomto kostele budiž její největší satisfakcí.

Ve spojovací chodbě najdeme i galerii novodobých stavitelů kostela a deska na ohradě nás informuje o rekonstrukci probíhající v současnosti. V klášterních místnostech jsme shlédli výstavu některých řemesel minulosti, krásně podbarvené současnou audiovizuální technikou. Ve velkém sále, původní jídelně, jsme si mohli přečíst něco o historii a symbolice Vánoc.

Bylo to poučné, krásné a emotivní. Snad někdy, ještě jednou.

 

studentka Alena Hlavatá