Dne 15. března 2012 podnikli studenti 4. ročníku oboru Českopis výlet do Prahy. Za účasti naší lektorky Marcely Langové v počtu 17 osob jsme jeli v 8:20 linkovým autobusem na Dejvickou, potom následně metrem na stanici Vyšehrad. Od stanice metra jsme šli kolem Kongresového centra k Táborské bráně potom historickou částí k Leopoldově bráně a dále pak na Vyšehradský hřbitov.

Dominantou Vyšehradského hřbitova je staroslavný Slavín - je to společná hrobka nejvýznamnějších představitelů českého kulturního života. U Slavína nás očekával pan Potoček, který nám poskytl velice fundovanou a zajímavou přednášku o zdejších pamětihodnostech. Součástí výkladu byla také návštěva krypty, která je v této době ještě zavřená, ale my jsme měli toto privilegium a mohli jsme ji vidět.

Dnes je vyšehradské pohřebiště místem posledního odpočinku téměř 600 významných osobností, ale i jedinečnou galerií hřbitovního sochařství. Na Slavíně je dodnes pohřbeno 55 význačných osobností, jako první byl v roce 1901 spisovatel Julius Zeyer. Správcem Slavína je dodnes spolek Svatobor. Když pomineme odborný výklad našeho průvodce, tak uvedu některé z kuriozit: nejnavštěvovanějším místem letošní sezony je hrob Waldemara Matušky, jehož pomník navrhoval jeho přítel sochař Kristián Kodet, za loňskou sezonu to pak byla kupodivu Nataša Gollová, která je uložena v rodinném hrobě její rodiny Hodáčů.

Na místě společného hrobu našich umělců se nenachází umělkyně, jako jsou Vlasta Fabiánová, Ljuba Hermanová aj. Na pomník Vlasty Buriana byla umístěna měděná busta, která byla podle našeho dobrého zvyku ukradena a dnes je tam umístěna plastika znázorňující rozevřené ruce. Říká se tomu ruce komika. Prohlídku jsme končili u horního vchodu.

Následně jsme šli po schodech dolů k Cihelné bráně, odkud vedou hradbami úzké chodby kasemat. Bylo nám řečeno, že délka kasemat je asi 3 km, my jsme šli cca 200 metrů do monumentálního sálu zvaného Gorlice. Jsou zde umístěny některé originální sochy z Karlova mostu, nahrazené dnes kopiemi. Na zpáteční cestě jsme ještě absolvovali návštěvu chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, založeného roku 1070 knížetem Vratislavem II., dnes má podobu novogotického kostela.

Po absolvování všech prohlídek jsme si dali vídeňskou kávu v restauraci naproti chrámu a potom jsme šli individuálně na metro a následně na vlak nebo autobus domů. Za zmínku ještě možná stojí informační centrum, které je v historické části mezi oběma branami.

 

studentka Stanislava Galajdová