Do Koštic je docela příjemné jet vlakem a vesnice je velmi blízko vlakovému nádraží. Náš první cíl v Košticích byla farma Karfíkův dvůr, dnes pěstitelská pálenice a moštárna, a ovocný lihovar.

Její majitel p. Novák nám nejen vysvětlil jak se z vyzrálého ovoce fermentací (kvasným procesem) a destilací vyrábí jejich lahodné a léčebné moky, ale mohli jsme si je i ochutnat a poté i zakoupit. Prostě nás přesvědčil, že nápis na zdi v jejich kvasírně „Kdo koštický destilát okusí, k doktorovi nemusí“, je pravdivý. Dokonce i jejich mošty za studena lisované jsou nekonzervované, pouze pasterované. Na farmě je taky manufaktura, kde vyrábějí originální ovocnou kosmetiku, zvlhčující sprchové gely a čerstvá krájená mýdla.

Další naší zastávkou byl poblíž stojící Ortův mlýn, kterým nás provedl pan Josef Kindl. Mlýn sice už 50 let nefunguje, ale je předělaný na malou vodní elektrárnu. Majitelé nedávno objevili i dvě zazděné pece na chleba. Před mlýnem stojí náhrobek Karla Orta, syna původního majitele, který uskutečnil první bezdrátové spojení mezi Čechami a USA.

Poslední naší zastávkou bylo koštické minimuzeum, otevřené letos v půli června zatím v provizorním prostoru. Velmi rychle jsme si prohlédli starý nábytek, látky, oblečení, kroje, nádobí, mlýnky, váhy, panenky, učebnice, obrazy, hračky,…

A pak nám paní Irena Helerová začala vyprávět o původu těchto věci a jakým způsobem se do muzea dostaly. Všechny ty staré věci okamžitě dostaly nový rozměr. Vůbec jsme se nedivili, že lidé z Koštic tak rádi paní Helerové odevzdávají nebo zapůjčují staré věci, které náhodně doma objeví.

 

studentka Božena Pospíšilová

Fotogalerie