Do včerejšího dne jsme o roláži  nic moc nevěděly, od včerejška víme, nejen co znamená, ale také jak se vytváří. Některé ze studentek si vzpomněly na školní dobu, kdy tvořily roláže ve škole, v pravěku, jak říká můj syn, když mluvím o mých školních letech. Lektorka Věra nám ukázala roláže Jiřího Koláře a Vladislava Mirvalda v knihách. Vysvětlila nám postup, upozornila na přesnost měření a stříhání obrázků na proužky široké 1 centimetr. Některé studentky měly inspiraci ze sobotního výletu do Veletržního paláce a výstavy Jiřího Koláře Korespondáž.

Bylo to jednoduché při poslouchání, ale vybrat dva obrázky stejně velké k sobě, aby se hodily barvou i motivem, už bylo horší. Některým z nás musela lektorka poradit. Potom nastalo rozměřování, označování jednotlivých proužků a nakonec stříhání. To většina z nás měla hned. Pak přišlo skládání na stůl, jeden proužek z prvního obrázku, druhý proužek z druhého obrázku, dokud nebyl vytvořen jeden obraz, volně rozložený na stole na ukázku, aby bylo vidět, jak celý výtvor bude vypadat. Když se líbil, vzal se větší arch papíru, na který se vše nalepilo.

Opět nastalo měření, aby byl nalepený obraz ve středu papíru. Teď se ukázalo, jak kdo přesně měřil a stříhal proužky. Výborný postup při lepení vymyslela paní Svačinová, lepidlo natírat na podkladový papír ne na jednotlivé proužky. Ve výsledku se ukázalo, jak kdo byl pečlivý. Někde byly zuby, nebo mezery mezi jednotlivými proužky, někde i lepidlo.

Každý jsme nakonec udělaly roláž a o to šlo především.

 

studentka Hana Svatošová

 

Fotogalerie