Zase Praha, a proč ne. K vidění a poznávání je toho neskutečně mnoho. Tentokrát se věnujeme zahradám spojeným s Pražským hradem.

Začínáme v Jelením příkopu, ve kterém byla opravdu chována vysoká zvěř. Tu vybili Francouzi v letech 1741-1742. Po vzniku Československa zde žili medvědi. Komunistická garnitura pojala využití příkopu po svém. Veřejnosti vstup zakázán, přednost dostalo vybudování krytu pro vyvolené. K otevření těchto prostor došlo až po roce 1989. Procházíme, žasneme. Snažíme se popisovat části hradu/hlavně věže/ a části Královské zahrady, které obklopují severní a jižní části Jeleního příkopu. Putujeme podél toku Brusnice a využíváme nově vybudované spojnice mezi Dolním a Horním Jelením příkopem. Vystupujeme na Prašný most, ačkoliv naším cílem je Nový svět, ke kterému bychom se dostali po celém absolvování Horního Jeleního příkopu.

Nový svět je něco v Praze nevídané. Domky s překrásným vzhledem i označením. Vrcholem je dům U Raka. Jde o vzácnou ukázku lidového stavitelství – roubené stavení se záklopovým stropem. Z této pohádkové oblasti se vracíme ke známým a vyhledávaným částem Hradčan. K Loretánskému náměstí s Loretou a Černínským palácem, k Hradčanskému náměstí se spoustou paláců, z nichž skutečným skvostem je renesanční Schwarzenberský palác.

Musíme projít prvním, druhým i třetím hradním nádvořím, abychom se probojovali k zahradám na jižním okraji Pražského hradu. Dvě ze zahrad jsou souběžné s hradem a to Rajská zahrada a zahrada Na Valích, ostatní zahrady jsou na ně kolmé. Snažíme se zapamatovat jejich jména a správně je umístit. Naučením se jmen zahrad zároveň umíme názvy paláců, na které navazují.

Postupujeme od západu na východ a tak se postupně seznamujeme s Velkou Fürstenberskou zahradou, Malou Fürstenberskou zahradou, Kolowratskou zahradou, Velkou Pálffyovskou zahradou, Malou Pálffyovskou zahradou a Ledeburskou zahradou. Každá zahrada má své kouzlo, za vůbec nejkrásnější se považuje Malá Fürstensberská zahrada, vytvořená podle návrhu I J. N. Palliardiho v rokokovém stylu. Prohlídka zahrad je náročná, jsou ve svahu a mají mnoho pater. Většinou se jedná o sedm pater, ale někdy i o pater deset. Schody nás zmáhají, ale není třeba ničeho litovat. Výhledy jsou vskutku výjimečné a určování rodu a druhu zde rostoucích rostlin je dobrodružstvím k nezaplacení.

Poslední zahrada je ve Valdštejnské jízdárně. Seznamujeme se s jednotlivými částmi. Udivuje krápníková stěna, kterou ve vyšších patrech hradních zahrad většina z nás považovala za zvláštní stromy. Zblízka už k mýlce nedocházelo. Jako Severočechy nás potěšilo, že dva páry zde chovaných výrů pocházejí z Chomutova.

Další pražská dobrodružství nás čekají v počátku června. Už teď se těšíme.

 

studenti 5. ročníku Třetího věku Louny