Jedni z prvních majitelů Pátku nechali vybudovat na vysokém břehu Ohře tvrz, která byla v letech 1544 – 1557 přestavěna na renesanční zámek. Další rekonstrukce proběhla v letech 1693 – 1697 a podílel se na ní významný architekt Antonio Porta (ten se na přelomu 17. a 18. století zapojil i do projektu rozsáhlé přestavby zámku v Peruci). Do roku 1700 se stavěly hospodářské budovy, a když v roce 1710 zakoupili panství strahovští premonstráti, vybudovali v severní části prvního patra kapli Narození Panny Marie. V jejich majetku byl zámek do roku 1945. Potom sloužil jako kanceláře MNV, JZD a také zde byla mateřská školka. Dnes je zámek prázdný, kromě expozic v přízemí, které jsou zpřístupněny pro veřejnost o letních prázdninách, tj. v červenci a srpnu.

A nyní pár slov o samotné exkurzi. Pátecký zámeček není veliký, snad právě proto máte pocit, že jdete k někomu na návštěvu. Tento pocit se v našem případě umocnil, když hned po vkročení do vstupní haly na nás dýchla domácí atmosféra v podobě dvou voňavých čerstvě upečených bábovek, které na nás již čekaly na stolku spolu s mísou jablek. Květinová výzdoba je samozřejmostí…

V první výstavní síni jsme obdivovaly díla akademické malířky Hany Štroblové, která má v nedalekých Košticích nad Ohří chalupu po svých rodičích, kteří zde žili, a kde ona sama dosud tráví mnohá letní období. Tvorba malířky zahrnuje kromě obrazů krajin a hlavně dětských portrétů i její keramickou tvorbu – menší plastiky, kachle a nástěnné výzdoby. Sama o svých dílech říká, že nemají provokovat, ale potěšit – a to se jí určitě daří. Vystavovaná díla věnovala malířka obci Pátek pro trvalou expozici na zdejším zámku.

V této místnosti jsme také obdivovaly původní nástropní fresky, které před lety zachránil a nechal renovovat bývalý starosta Peruce pan Josef Vilhelm. To je jediné, co zde zbylo po původních majitelích… Fresky pocházejí z počátku 18. století, autorem je známý premonstrátský malíř František Siardus Nosecký.

V další výstavní síni jsme se s velkým zájmem „vrhly“ na informační panely o životě a hlavně o výpravách známého českého cestovatele dr. Emila Holuba, který v Pátku žil od svých deseti let. Navštěvoval žatecké gymnázium, kde také v roce 1866 maturoval. Potom následovala studia na Karlově Univerzitě v Praze a krátce po studiích se vydává do Afriky, kde začíná sestavovat svoji rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku. Zajímavostí je, že jako první zpracoval detailní mapu oblasti okolo Viktoriiných vodopádů. Jeho sbírky v souhrnu patřily k největším svého druhu na světě a byly tak rozsáhlé, že se prakticky nedaly vystavovat ucelené a bohužel ani nebylo možné je uchovat v celku. Krásná expozice je v jeho rodišti v Holicích.

Po prohlídce exponátů v přízemní části zámku jsme si šly prohlédnout kapli v prvním patře. Po velmi zajímavém výkladu a vzpomenutí na bývalého hodného pana Václava Páchu z Peruce, nám paní Hubičková dovolila vystoupat až k věžním hodinám, kde byl nádherný výhled na řeku Ohři.

V zámečku se nám velice líbilo, ale měly jsme ještě na programu návštěvu zdejšího mlýna. Tedy, mlýna – z toho jsme viděly pouze chátrající budovu z roku 1567. Dovnitř jsme z bezpečnostních důvodů nesměly. Mlýn měl původně pět „moučných“ kol a sloužil širokému okolí. Nyní, po navrácení mlýna původním majitelům, je zde nová vodní elektrárna. Přiznám se, že zde jsem nedávala pozor, tak toho moc o výrobě elektřiny nevím. Ale bylo tam hezky – mně se nejvíce líbila zátoka s rybářským křeslem a prutem…

Po prohlídce elektrárny nás ještě paní Hubičková pozvala zpátky do zámečku na kávu – a došlo i na ty krásné voňavé bábovky. Jedna byla ořechová a druhá čokoládová. Musely jsme ochutnat obě. A byly výborné!

Dopoledne strávené na Pátku uteklo jako voda a my jsme se musely rozloučit. A věřte, že poděkování paní Hubičkové za milé přijetí a odborný výklad bylo od nás všech upřímné. Ani se nám nechtělo odcházet, ale vlak nečeká…

Helena Halamová, 4. ročník

Fotogalerie