Hodina kresby tužkou probíhala v jiném tempu, než obvykle. Na rozcvičení ruky jsem pustila skladbu skupiny Conoda, kterou studentky zapisovaly na papír abstraktními čarami, podobně jako Olga Karlíková ptačí zpěv. Potom si každá nakreslila všechny hrnky-předlohy v ateliéru tak, že na jednu kresbu měly jednu minutu. Cílem bylo dosáhnout toho, aby se naučily všímat toho nejdůležitějšího na tvaru a rychle to zachytit rovnými čarami na papír. Některé čáry se napoprvé nepovedou, dají se ale snadno překreslit, jde o to zkoušet a přijít nato, co je pro každou nejtěžší a co naopak jde kreslit samo.
Nebojte se kreslit!
Potom jsem všechny kresby zamíchala a vystavila na stoly tak, aby si každá mohla najít kresby svého hrnku a zjistila, že se každá studentka jinak dívá, má originální rukopis a pro každou je důležitého něco jiného. O skicování jsme si povídali a po těchto přípravách nastal čas na konečnou kresbu na čtvrtku.
Jedinečné práce nám teď zdobí ateliér do té doby, než je vystřídají japonské šablony.
lektorka Věra Pokorná