psáno v rytmu písně Stay Alive od José Gonzálese

Psaní je dar. Díky zapsaným slovům si lze všimnout i těch hlasů, kterých bychom si normálně nevšimli. Pro mnohé je to šance jak se vyrovnat se světem, jak být vyslyšeni a jak mnohdy rozpoznat svůj vlastní hlas. Bohužel ne vždy se jedná o tichá slova. Křičet se může i z papíru. Dnešní doba hodně křičí. Orientovat se ve všech slovech, která nás obklopují, je složité. Učím své studenty, aby nekřičeli. Aby říkali a psali to, co dává smysl. To, co stojí za to slyšet nebo číst. To nejlepší z nás.

Třetí věk se váže k seniorům. A já právě díky vedení kurzů pro třetí věk pochopil, že člověk nestárne. Pouze získává zkušenosti a má k tomu na nějaký ten čas propůjčené tělo. Mí studenti jsou většinou mladiství. A zdá se, že jsou beze zbytku mladší, než jsem kdy byl já. Věřím, že se jednoho dne dostanu tam, kde se nacházejí oni. Omládnu a naberu zkušenosti, abych mohl pokračovat v té samé hře. V předávání příběhů.

Letos jsem musel kvůli vytíženosti výuku přerušit, ale brzy se těším opět na shledanou.

Pavel Jonák, DiS.,
student Tvůrčího psaní na Literární akademii Praha,
knihovník v Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně

Fotogalerie