Tvůrčí psaní. Jeden z „interaktivních“ předmětů, kde nejste jen v roli posluchače, ale v průběhu lekce se stáváte, promiňte mi ten slovní nádor, rychlospisovatelem. Co je tím myšleno? To je docela prosté, lektor vám předhodí námět, zhusta naprosto nečekaný, ba až zákeřný, a je na vás, jak s ním během zhruba vyměřených deseti minut naložíte.

Dává-li si seminář za cíl, mimo jiné, rozvoj autorského stylu, pak je tato cesta ideální. Každý, přesněji řečeno každá z frekventantek má svůj osobitý styl, který do zadání vnáší. Následuje čtení a diskuze. Pro mě hned druhá nejoblíbenější část lekce.

A ta nejoblíbenější? Vlastně se jedná o totéž, jen s tím rozdílem, že předhozený námět dostanete jako domácí úkol. V příští lekci pak mohu obdivovat nápaditost, skvělou úroveň a vtip těchto prací. Inu, talent je talent. Proto jsem si zprvu říkal: „Co tady zrovna ty pohledáváš? Sem přece nepatříš!“

Přesto jsem se rozhodl pokračovat. Nebude ze mne sice ani Jirásek ani Neruda, ale to vůbec nevadí. Rodina se mnou sice nesouhlasí a tvrdí, že „neruda“ jsem již delší čas a ať jen chodím dál, třeba se to změní.

Díky našemu lektorovi se možná dívám na literaturu trošku jiným pohledem. Někdy shovívavěji (hrozné slovo), jindy kritičtěji (taky hrůza), ale hlavně jaksi z vnitřku, prostě jsem přestal být jen pasivním konzumentem textu. A za to vděčím i svým spolužačkám.

 

Vlastimil Doubrava, student 3. ročníku
v současném kurzu jediný zástupce jiného pohlaví

 

Fotogalerie